kOmický blog DXIV.

Příliš neplánuji - o rodinný program je postaráno jinými a mé zřídkavé plány vycházejí zhusta poněkud sporně.

Jediný ryze můj plán připadající na letošní prázdniny představoval jeden víkend na nyní sestřině chatě, ke které se pojí téměř všechny mé prázdninové vzpomínky z dětství. Zahrnoval nejmladšího potomka s otevřenou možností účasti pro další rodinné příslušníky. Víkend u vody upřednostnil s ohledem na rybářské výzvy nejstarší potomek a mírně nečekaně též drahý choť.

Termín byl vybrán pragmaticky – společný kalendář vyloučil většinu července a uprostřed srpna byla očekávána nižší obsazenost jinak frekventované letní nemovitosti. Shodou okolností na totožný víkend připadla svatba, na kterou jsme byli pozváni, a též rodinná oslava u příbuzných z manželovi strany.

Po tropickém intenzivním pracovním týdnu hlásila předpověď ochlazení a na neděli trvalý déšť, nicméně na jihu evidentně platí jiná pravidla.

Zákonný protějšek příliš nepřekvapil, když předem oznámil, že pojede na čtyřkolce. Příhodné řešení – vzápětí volala sestra, zda můžeme přepravit jejího syna. Později neteř, zda je možné k transportu přidat i jejich dva (skoro)psy.

Do kombíku jsme skládali objemnou rybářskou výbavu, plody naší zahrady a skromné zásoby běžného jídla. Nechybělo pár lahví vína a překvapivě manželův společenský oděv, neb on svoji účast na svatbě přislíbil. Sotva jsme se ve čtyřech (plus dvě čivavy) vešli.

Po příjezdu se starší potomek zcela samostatně věnoval nahazování čtyř udic, čímž jsem získala první letošní zápis do vlastní povolenky. Mladší potomek mi zpestřoval vybalování a ukládání potravy a oděvů opakovanými dotazy z kategorie „kde mám plavky?“, až jsem na něj byla nepříjemná. Věřím však, že nerudnou matku kompenzovala přítomnost bratrance, na kterého se dlouho těšil.

V sobotu došlo na paradoxní situaci při plánování přípravy oběda. Zaskočilo mě, že máme dvě balení jater, každé s jinou expirací (přičemž první datum bylo včerejší). Choť snil o játrech smažených, pročež jsem s sebou vláčela brambory a tatarku, ačkoli sama tuto alternativu jejich přípravy nevyhledávám.

Celkem zbytečně jsem manžela obvinila, že špatně nakupuje a nepochybně pod vlivem pracovního vyčerpání uplynulého týdne výstup zakončila sdělením, že nesnáším játra. Okamžitě jsem zapochybovala o svém psychickém zdraví. Přítomní pánové vycítili příležitost a několikrát totéž sdělení zdůraznili hlasitě. Scénka s játry zůstane pravděpodobně zapsána mezi (anti)perly rodinné historie.

Zachránila mě sestra, která vyhodnotila, že i prošlé balení vypadá jedle, že je ho dostatek pro všechny přítomné a společně jsme poměrně v klidu připravily polovinu na omáčku s rýží a druhou na grilu, doplněno salátem z rajčat.

Po jídle se choť odebral asistovat svatebčanům, vrátil se poměrně pozdě večer a v neděli kolem poledne nás opět – pod záminkou práce na domě – opustil. Obávám se sebekriticky, že příčina byla jinde.

Část víkendu jsem pletla u vody, neb ruční práce jsou svým způsobem meditací a umožňují mi přežít. Podobné účinky mělo krájení přivezených jablek na štrůdl a později půlení švestek – u této činnosti byla mírnou komplikací přítomnost hejna vos, ale vyvázla jsem nezraněna, (což se o všech jedincích dotěrného hmyzu konstatovat nedá).

Poslední složitý okamžik nastal před odjezdem. Syn na mé přání většinou odkládal ulovené cejny do saku, zatímco kapry nechával odplout s důrazem na jejich údajně nedostatečnou velikost. Posledního kapříka vytáhl ve chvíli, kdy jsem se chystala k nepopulárnímu zabíjení. Jakkoli zde se nedalo o vhodné velikosti pochybovat, nakonec jsme přes mé rozporuplné pocity propustili i tohoto jedince – synci neváhali použít na maminku zákeřně citové vydírání.

S kucháním cejnů mi pomáhala sestra i strýc, za což jsem jim byla v aktuálním rozpoložení vděčná. A domů jsem odjížděla doprovázena nezaměnitelným rybím odérem.

Pro pozvednutí odjezdové nálady bylo v plánu zastavit se cestou na zmrzlinu. Leč první dvě zásadní příležitosti jsme promarnili, neb jsem na úzkých cestách odmítla opakovaně předjíždět karavan a později obytný automobil. U Znojma začali chlapci protestovat.

Na doporučení synek vygooglil, že v nedaleké obci mají stánek s točenou. Zavíračka za osm minut a dojezdová doba obdobná. Přišlápla jsem pedál, pročež jsme ceduli značící začátek obce míjeli poněkud vyšší než povolenou rychlostí. Ale zmrzlinu s příchutí granátového jablka jsme získali, takže víkendová výprava končila pozitivně.