kOmický blog DXI.

Nejsem velký fanoušek očkování, ale v případě opečovávaných čtyřnožců spolehlivě dodržuji doporučené intervaly vakcinace.

Problém je, že počet čtyřnožců se v naší rodině shoduje s dvounohými a všem připadá pravidelné přeočkování na srpen. Nespornou výhodou je, že veterinář je mým spolužákem a mohu si tak dovolit požadovat i mírně nestandardní péči.

Poučena z loňského léta, kdy jsem se marně snažila umístit dvě starší kočky do jedné přepravky, rozhodla jsem se pořídit nejchytřejší kočce postroj. Na netu jsem dohledala nejbližší zverimex a vyrazila z práce o 15 minut dříve. Ani jsem nedošla ke dveřím, již z dálky bylo patrné, že je kryje mříž. To jsem ještě pro předpokládané letní dovolené měla pochopení.

Změnila jsem směr a vzpomněla na jiný obchod s vybavením pro chovatele při zastávce tramvaje. Bohužel ani jsem prostředek hromadné dopravy neopustila, neb tento byl nahrazen shopem s významně odlišným zaměřením.

Třetí možnost byla v nedalekém obchodním centru. I zde jsem ovšem narazila na polepené výlohy s inzercí „již brzy“. Hypermarket mé naděje zklamal, zato jsem nečekaně uspěla ve výprodeji v prodejně Kik. Zcela jsem ignorovala, že naší kočce kupuji obojek a vodítko pro psa.

K dovršení všech komplikací byla cesta k zastávce MHD zpestřena zábranami a výkopy. Drahý choť mi pak do tramvaje zdolávající kopec volal, že mě naloží jinde, čímž mou ponurou náladu příliš nevylepšil. (A domů jsme jeli oklikou, neb bylo třeba zakoupit baterku do jeho čtyřkolky.)

Doma mi však téměř prázdnou nádrž dolil z kanystru, což moji chvilkovou antipatii anulovalo. A k jeho cti též možno přičíst, že udělal vše pro to, aby mému vozidlu parkjícímu ve dvoře umožnil průjezd průjezdem ven.

Dcera poctivě ulovila všechny kočky, které strávily většinu dne zavřené v přístavku určenému k demolici. Společně jsme je přemístily do přepravek a poslední z nich zacvakly obojek okolo krku stejně jako maxipsovi.

Příliš mě netěšilo, že zvěřinec nakládám do automobilu, jehož interiér jsem o víkendu zodpovědně vyčistila. Nicméně byl slunný den, pročež očekávané napáchané škody vyznívaly přijatelně. Jako mnohem větší obtíž se ukázaly zvukové projevy přemisťovaných během přepravy, přičemž dcera se nevhodných poznámek zcela zdržela.

Do ordinace jsme vpluli ve dvou vlnách. První várka byl pes, kočka v přepravce a kočka na vodítku. Roční „koťata“ ve společném přepravním boxu čekala v autě, protože při vzájemné podpoře jevila nejmenší nervozitu.

Po vyšetření a vakcinaci se první část čtyřnožců a dcera přemístila zpět do auta. Pouze maxipes vyjadřoval své obavy a nesouhlas temným vrčením. Druhé kolo jsem zajistila sama, aby mi po aplikaci injekcí, nalepení štítků a otisku příslušných razítek do pěti očkovacích průkazů veterinář odevzdaně sdělil, že součet provede dodatečně. I tak se mi zpocené šaty lepily na záda.

Bez výhrad jsem opustila ambulanci a po cestě doprovázené zoufalými nářky uvězněných koček provedla doma platbu, která snížila zůstatek účtu před výplatou na minimum. Pozitivním aspektem celé akce je, že máme pro nejbližších dvanáct měsíců klid a pro roky příští alespoň natrénováno.