kOmický blog DXCVI.

Předpovědi astrologů i numerologů slibovaly na přelomu roku ukončování cyklů a nové začátky. Když jsem se podobné předpovědi smála naposledy, přišel covid.

Tenkrát nás všechny veselí přešlo a domnívám se, že smíchu celkově ubylo. Díky této zkušenosti však tentokrát – nejen pod vlivem predikcí – připouštím mírnou naději.

Už průběh silvestrovských oslav naznačoval, že bude vše jinak. Oproti dřívějším bujarým oslavám s početnou účastí zel v závěru roku 2025 náš domov prázdnotou. Velké děti odjely do hor a jejich postarší rodiče s nejmladším dítkem zamířili ke kamarádům.

Ačkoli jsme dříve v jejich hospůdce několik oběhů planety kolem Slunce bujaře zapíjeli, dosud vždy v rámci oficiálních silvestrovských akcí s ohňostrojem, programem a rautem. Letošní změnu číslice na konci letopočtu oslavovala nevelká skupinka (z velké části abstinujících) osob v zavřené restauraci.

Hostitelé uvolnili svůj domov mladším. Naopak další manželský pár s sebou přibral obě dcery i s partnery, přičemž jedni dítě již povili a druzí velmi brzy očekávali. Skupinku uzavírala naše převážně zamlklá dvojka se synkem s počínající pubertou.

Po vánočních zdravotních problémech jsem konzumovala velmi opatrně a málo chápala zábavu popíjejících. V posledním letošním záchvatu rodičovství jsem se alespoň snažila zabavit potomka, který nejevil zájem o debaty dospělých, natož o přítomné mimino.

První pokus odtrhnout jeho zrak od displeje proběhl u automatu na šipky, kde synek zprvu vykazoval jistou šikovnost. Naše společné první kolo proběhlo velmi vyrovnaně. V dalších se aktivovaly dávné hospodské návyky jeho matky, pročež se začal projevovat významný bodový rozdíl mezi hráči. Nevylepšil to ani manžel, který na synkovu výzvu jednu hru absolvoval. Ačkoli jsem nakonec záměrně házela šipky mimo terč, brzo jsme hru ukončili.

Po chvíli zírání do telefonu druhý nejmladší účastník akce nadhodil, že bychom si mohli zahrát slibovaný bowling. Díky několikačetnému opakováni se mu podařilo návrh prosadit, pročež se u kočárku nejmladšího hosta střídalo několik „houpačů“, aby se všichni přítomní mohli zapojit na dráze.

I zde náš chlapeček zprvu jevil známky talentu, ale s přibývajícím vyčerpáním házel koule především do žlábků podlél dráhy. Nakonec jsem byla ráda, že stvořil svůj vlastní jednočlenný tým, zatímco dospěláci se rozdělili do dvou skupinek. Ačkoli jsem měla poměrně natrénováno, v rámci naší skupiny to stačilo pouze na dělené první místo. Přičemž na pomyslných stupních vítězů jsme se přetlačovali s manželem podobně jako již několik měsíců ve všem.

Kvůli půlnočnímu přípitku jsme byli nuceni hru krátce přerušit. Za cinkotu skleniček a přání všeho dobrého v novém roce mi hlavou probíhal ten uplynulý s cynickou doprovodnou myšlenkou, že ten starý nebude těžké v tomto směru překonat.

Kolem druhé hodiny jsem unaveného potomka i veselého manžela dovezla domů, kde jsme nalezli mírně vystrašeného psa. Evidentně v naší obci ještě nebyly ohňostroje vymýceny (navzdory celospolečenskému tlaku). Abych odčinila čtyřnožcův nekomfort, o pár hodin později jsme spolu vyrazili novoročním ránem rozjímat v lese.