kOmický blog DXCV.

Druhou polovinu letošního prosince ovládla manželova rýmečka a též krátkodobý vánoční vrtoch mého zdraví.

Drahý choť mne neuváženě vytáhl na adventní výlet do Kroměříže, kde této zákeřné nemoci podlehl. Těžko říci, zda byla příčinou procházka po městě či koupel ve vířivce. Závažnost nemoci však dokládala jeho nechutenství v mísním vyhlášeném pivovaru.

Týden se léčil, což spočívalo v plném pracovním nasazení kombinovaném s poleháváním doma. Vánočním besídkám ovšem neodolal, stejně jako tradičnímu předvánočnímu galavečeru (jakkoli společenské akce nejsou jeho parketa). Odnesl to horečkou, která mu ovšem nebránila řídit auto na cestě domů, ač jeho doprovod byl zcela střízliv.

Další den věnoval léčení s pravidelnou dodávkou bylinných čajů s medem a citrónem, přičemž evidentně blouznil, když opakoval, kolik měl plánů na domácí úklid. Později se ukázalo, že hovořil o úklidu v šatně, kde se mu nevysvětlitelně – mimo vánočních darů – nakumulovala velmi nesourodá množina předmětů.

Mé plány na klidnou přípravu svátků zhatilo nečekaně také zdraví, pročež jsem – bez znalosti iniciačního faktoru – třiadvacátého prosince trávila většinu dne vleže s občasným pokleknutím u záchodové mísy (v tiché modlitbě za brzký konec). Dokázala jsem se vzmužit pouze natolik, abych zadělala na vánočku, instruovala synka ohledně kuchání kapra a následně uvařila rybí polévku. I prosté zaplétání vánočky jsem musela prodýchávat.

Děti – na výzvu chorého otce – překvapivě v posledních předvánočních dnech zabraly s úklidem, ač seznam úkolů visel v kuchyni měsíc. Mimo mytí oken nakonec byly všechny položky odškrtnuty a v předvečer Štědrého dne zazářil v obýváků stromeček.

Vánočka sklízela ráno slova obdivu. Polévku musel ochutnávat manžel, (i když se tiše nabízel i náš čtyřnožec nad hrncem umístěným za dveře kuchyně na dvůr).

Polehávání (doplněné balením dárků přímo v posteli) jsem opatrně kombinovala s drobnými domácími činnostmi. Drahého chotě jsem třikrát žádala, zda může nasolit a načesnekovat kapra, jelikož jsem si nebyla jistá reakcí svého žaludku na tuto činnost.

Porce kapříka nakonec obalil i usmažil děda, který se s babičkou tradičně dostavil ke slavnostní večeři. Tuto jsem strávila u prázdného talíře pozorováním hodování ostatních a po rozbalení dárků jsem opět ulehla. Zatímco nejmladší potomek letos poprvé neusnul u Pelíšků, jeho maminka jich prospala většinu.

Na Boží hod jsme absolvovali jednu střídmou odpolední návštěvu, kdy já byla schopna řídit a manžel konzumovat. A na Štěpána se stal vánoční zázrak, neb při našem návratu z ranního venčení chyběly v botníku sálovky drahého chotě, který se zotavil natolik, že se mohl aktivně zúčastnit nohejbalového vánočního turnaje v sokolovně.