kOmický blog DXCIII.

Oslava kulatých narozenin s rodinou je fajn, nicméně potřeba zapít je s kamarády a kolegy přetrvala...

... minimálně u mého drahého chotě. S rozsáhlou skupinou kamarádů jsme sice bujaré setkání odsunuli na jaro příštího roku, abychom na nově znějící číslovku mohli mírně přivyknout. Leč manžel měl v úmyslu pohostit kamarády na úterním nohejbalu a ve středu kolegy v zaměstnání.

Naše lednice se zaplnila mnoha baleními masa, přičemž část byla určena k pečení a větší část na řízky. Jakkoli jsme toho času měli doma poměrně tiché období, pomoc s přípravou jsem celkem samozřejmě nabídla.

Oproti nadbytku masa se doma stále nedostávalo strouhanky (dvakrát zapsané na nákupní seznam). Na dotaz, ohledně bramborového salátu, odpověděl záporně; lež zdárně nakoupil potřebné ingredience (sdělené ústně).

V úterý – den tradičního nohejbalu – jsem se po návratu domů opásala zástěrou a jala se naklepávat a solit řízky, které manžel předem nakrájel. Jejich počet byl mírně znepokojivý.

Choť zatím umístil naloženou kýtu do pečící mísy a zpříjemnil mi pobyt v kuchyni hřejivým prostředím. Vepřové maso naložil do mléka s česnekem, ačkoli jsem vyjádřila mírnou pochybnost o smyslu tohoto počínání. Zatímco jsem z odřezků nevhodných velikostí vařila vývar, pustil se muž do smažení. Na indukční desce mu překážel papiňák s brambory.

Po prvních pěti kusech musel kuchyň opustit, neb jeho účast při nohejbalovém klání byla nutná. U dvou rozpálených pánví jsem ho nahradila a nejmladšího potomka požádala o pomoc s loupáním vařených brambor, (ačkoli se příliš nadšeně netvářil).

Mezi obracením řízků jsem umyla lavor, neb do jiné nádoby by se salát nevešel. Po drobných korekcích synkovy aktivity byla základní surovina prohnána ručním kráječem. Přidala jsem ostatní ingredience a vyhodnotila, že ještě pár brambor uvařím.

Záhy došlo sádlo, proto dobrá polovina masa byla připravena na oleji. Ještě nebylo hotovo, když se muž vrátil a odnesl pečené maso, pečivo, řízky i salát.

Kolem jedenácté večer bylo dosmaženo, abych ještě přibližně půl hodiny likvidovala následky činnosti v kuchyni. O půlnoci jsem navzdory návštěvě koupelny dále voněla jako řízek, neb jsem si neumyla vlasy (čerstvě po zásahu kadeřnice). O době návratu chotě ze Sokolovny mám představu pouze z doslechu.

Ráno mi oslavence bylo líto budit do práce, ale bylo třeba, aby i druhou část připraveného pohoštění doručil dalším konzumentům. Dle dostupných zpráv nic nezbylo, jakkoli bramborový salát jim zatajil.

Ale rodinní příslušníci se poměrně rychle postarali o jeho likvidaci, stejně jako zmizely řízky ponechané doma. A kuchařce na dietě zůstala smažená vůně a dobrý pocit.