kOmický blog DXCII.

Historicky jsem k předvánočnímu období řadila úklid a pečení cukroví, poslední roky však naši specifickou rodinnou tradici představuje natírání nábytku.

Úklid tentokrát drahý choť přenesl do mikrosvěta a na volnou podlahovou plochu ložnice umístil boxy s Legem. Usoudil, že nové poličky v pokoji nejmladšího potomka je třeba osídlit barevným plastem.

Za uplynulých 20 let jsme nastřádali pěknou sbírku populární stavebnice (a utratili nezanedbatelnou částku). Před osmi lety se při stěhování z bytu výtvory dříve zdobící společný pokoj starších dvou dětí ocitly v plastových boxech. Pochopitelně se do nich ve většině případu nevešly vcelku.

První neplatný pokus o návrat jejich slávy jsem provedla za covidu během synkovy on-line výuky, kterou jsem v rámci rekonvalescence sledovala a barevnými kostičkami zaměstnávala ruce. Podařilo se mi složit pouze letadlo, (kterému chyběly dveře), a nesourodou změť částečně roztřídit podle barev.

Nyní začal skládat manžel. Podlaha ložnice byla pokryta návody, dílky, boxy a obvykle dvěma až třemi rozestavěnými projekty. Zangažoval nejmladšího synka (a příležitostně i mne) a do večera jsme si ohýbali záda při často marném hledání.

S postupujícím časem přibývalo hotových a – téměř – kompletních modelů na skříňce pod televizí, na komodě i na podlaze, i na poličku do synova pokoje již některé pronikly... Prvním hotovým dílem se stalo opět letadlo, i dveře (určené ke slepení) se tentokrát objevily.

Abych chotě úplně nepřipravila o radost ze hry, dovezl drahý choť nečekaně skříň do koupelny. Jako obvykle vyrobenou šikovným stolařem na míru našich specifických prostor ze spárovky, a to v nenatřené podobě. Muž předem na tento vánoční zázrak neupozornil, možná v obavě, že bych se již – po nedávném natírání polic – mohla bránit třetí advent v pořadí trávit s malířským válečkem v rukou.

Velikou skříň jsem v předsíni dva dny obdivně obcházela, ale nakonec došlo na smirkový papír a nátěr. Vylepšila jsem techniku nánosu barvy do vnitřních rohů a i tmel použila tentokrát předem. Vzhledem k nutným technologickým pauzám bylo mé dílo dokončeno po večerech v průběhu třetího adventního týdne.

Natírání jde docela dobře skloubit i s vařením a pečením cukroví, zejména pokud je nutné nechat hmotu nějakou dobu odpočinout v ledničce. Pouze úklid je v našem domě na mnoha místech – vzhledem k rozmístění četných cizích předmětů – mírně limitován. Proveditelné úkoly (jako ometání pavučin z trámů) jsem se pokusila prostřednictvím nedlouhého seznamu svěřit potomkům.

Natřený kus nábytku přiměl manžela povstat od nedokončených zásadních plastových miniprojektů a věnovat se instalaci skříně mezi pračku a umyvadlo. Vzhledem k jejím monumentálním rozměrům a nutnosti přizpůsobit ji nerovnostem podlahy, zásuvkám a přívodu vody k pračce, se jednalo o proces vícedenní.

Sama dál trpělivě skálám, vařím, peču a příliš neuklízím v chabé naději, že děti před návštěvou Ježíška zvládnou odškrtnut alespoň pár bodů.