kOmický blog DXCI.

K padesátinám se možná tradičně darují hodinky a šperky, manžel zcela nekonvenčně zvolil jako dar otužovací sud.

Musím říci, že balík se sportovního e-shopu mě zaskočil ještě předtím, než jsem byla seznámena s jeho obsahem. Můj překvapený výraz drahý choť doprovodil komentářem, že předmět lze případně vrátit.

Ale v návaznosti na nedávnou debatu s jeho maminkou jsem tento zbabělý postup zavrhla. Ačkoli mi nebylo zcela jasné, jak se „sud“ může do nevelkého plochého balíku vměstnat.

Pár dnů jsme se na instalaci otužovací nádrže mentálně připravovali. O víkendu jsme pak společnými silami z několika měkkých dílů a pevnějších trubek sestrojili něco, co nápadně připomínalo korbičku hlubokého kočárku. (Odlišnost spočívala v tom, že kryt ji překrýval celou.)

Podobnost identifikoval i náš nejmladší potomek, jelikož zakryt dekou – a často i víkem – trávil v prázdné nádrži (uprostřed obýváku) poměrně dost času. Vyzkoušela jsem to také, u mne ale převládly nelibé klaustrofobické pocity, ačkoli vnitřní strana jinak černé nádrže byla bílá.

Po pár dnech manžel tuto podivnou vanu umístil na dvorku před psí boudou, (kterou náš čtyřnožec začal letos v zimně nečekaně používat), a napustil ji vodou. Možná by mi vyhovovalo méně exponované místo než před okny kuchyně a obýváku, ale příhodná zpevněná rovná plocha se vyskytuje pouze zde. (Cestu ke vchodovým dveřím totiž už blokuje venkovní pelech našeho mazlíčka.)

První otužovací koupel jsem vyzkoušela hned příští den – vydržela jsem napočítat do tří a nohy mi ve vlněných ponožkách pod dekou rozmrzaly ještě dvě hodiny. Překvapilo mě, že do vody srdnatě vlezl i potomek, kterému termoregulace a prokrvení periferních částí těla evidentně funguje lépe než staré matce.

Další den jsem postup statečně zopakovala a napočítala do čtyř, při třetím ponoru mě však zaskočila centimetrová ledová krusta. Prorazila jsem v ní patou díru a krátce se zasunula pod led; takto probíhalo otužování ještě několik dalších dnů. Naštěstí mrznout časem přestalo a odhodlání vydrželo.

Obvykle čekám na tmu a snížený pohyb rodinných příslušníků po domě. V případě, že se u nás vyskytují cizí osoby (především přátelé našich potomků), otužování z praktických důvodů neprovádím.

Blahodárných účinků na imunitu zatím nebylo dosaženo, neb mě začala obtěžovat „rýmečka“, jak žaluje můj odřený nos. A při poslední koupeli mi na řasou obrůstajícím dně ujela noha. Budu doufat, že si při skocích do ledové vody nezlomím nohu a neuženu zápal plic. Když nic jiného, moje vůle bude posílena každopádně.