kOmický blog DXC.

Slavit plnoletost potomků je mnohem inspirativnější než kulatá výročí jejich rodičů; pročež jsme s rodinu hromadně oslavily 118. narozeniny.

Objektivně jsem vyhodnotila, že sobotní dopoledne je příliš krátké na přípravu rodinného oběda pro předpokládaných sedmnáct strávníků. Za účelem získání času více byl obětován den volna, což potěšilo čtyřnožce, neb získal jednu předvíkendovou dlouhou ranní vycházku navíc.

Přípravy zahrnovaly obvolání či obeslání zástupců všech účastníků, aby byl zajištěn hladký průběh. Do pečlivě připravených plánů zasáhla fenka čivavy, která porodem nečekaného množství štěňat zpozdila či zcela zlikvidovala účast části mé rodiny.

Další přípravné aktivity zahrnovaly mírný úklid a intenzivní práci v kuchyni. Vzhledem k počtu rodinných příslušníku byl zvolen oběd formou rautu, včetně nabídky pro vegetariány.

Kuchyňský ostrůvek se pak v sobotu zaplnil talíři, ubrousky, příbory a především jídlem. (Neboť ve slušivé zástěře jsem strávila většinu dopoledne.)

Menu sestávalo z vývaru populárního zejména u nejmenších dětí, dále kuřecích a vepřových řízků v doprovodu klasického bramborového salátu (klasická oblíbená kombinace), a nabídce pro vegetariány sestávající z bramborového salátu obdoby s červenou řepou, pečené ryby, brambor a zeleninového salátu. Manžel přidal pomalu pečenou kýtu.

Jako sladká tečka byla k dispozici tvarohová buchta, bezlepková bábovka a manželem objednaný (nečekaně dvoupatrový) dort. Babička nabídku rozšířila o několik dalších druhů sladkého pečiva. Nejmladší účastníky potěšilo čokoládové fondue (a přibližně dvě kila ovoce), přičemž tato položka zmizela jako vůbec první.

Jako obvykle se ve smluveném čase dostavili pouze manželovi rodiče a bratr s rodinou. Tito gratulanti však poněkud svéhlavě sabotovali můj plán na vtipný dárek manželovi.

Obecně příchod hostů způsoboval tradiční zmatky s předáváním darů a květin, s připíjením a konzumací. Po zkušenosti z pozdního léta jsem však byla na tyto drobné nesoulady připravena a poměrně trpělivě opakovala, že si má jídlo nabrat každý sám v jakémkoli množství.

Problém s nabídkou nápojů téměř nevznikal, neb děti se obsloužily samy a mezi četnými abstinenty byla mizivá poptávka.

Některým účastníkům se dařilo udržovat konverzaci, jiným méně. Především náš nejstarší potomek se marně pokoušel, aby jeho slova byla vyslyšena. Jeho marný boj ukončil až odjezd části hostů.

Pětičlenná rodina mé sestry – a naše maminka – se měli dostavit o čtvrté, později páté... až nakonec (po několika zavádějících upřesněních) přijeli pouze ve třech kolem půl sedmé večer.

Jediná sestra si ovšem před gratulací mému choti vyžádala obálku s natištěným vagónkem, do které umístila svůj příspěvek na cestu Orient Expressem. K této jsme jako předvoj předávali s dětmi předčasně obdobnou lokomotivu slavného vlaku a další dva vagóny s podobným obsahem. Mrzelo mě, že můj inovativní nápad doplněný kresbami vytvořenými AI nenašel odezvu u ostatních. Zůstává ale naděje, že se počet vagónků s příspěvky časem ještě navýší.

Poslední hosté se bohužel nezdrželi se dlouho. Zbytek rodiny byl zaneprázdněn dohledem nad štěňaty, prací a soukromými záležitostmi. Poslali jsme jim alespoň balíček s řízky.

Zcela dle očekávání jsem po odjezdu hostů z průběhu odpoledne neměla téměř žádný paměťový záznam (jakkoli jsem též alkohol nepila). O jeho průběhu svědčily pouze hojné zbytky jídla a množství květin, z nichž polovina pravděpodobně patřila dceři.

Dojem naopak zanechal mladík, který u nás již strávil hodně času a kterého mi dcera konečně oficiálně představila. Setkání u dřezu zahrnovalo přibližně tři věty.

Peněžní dary skončily u manžela v centrální pokladně. Mezi osobnějšími dary mne jich pár opravdu dojalo. Naopak manžel své dojmy nedával příliš najevo, obdobně tak dcera. Ale náramek od tety na ruce nosí, (již vylepšený o jeden přívěšek).

V neděli jsem zaslouženě odpočívala a kuchyni se vyhýbala obloukem. Do Vánoc snad stihnu své rozporuplné dojmy zpracovat.