kOmický blog DX.

Budiž světlo zaznívá obvykle na počátku... Tedy v některých případech. Jinde je ke světlým zítřkům třeba trpělivost.

Peripetie se zakoupenými svítidly do ložnice jsem popsala dříve. Drahý choť nejevil známky touhy objednané produkty vracet, přestože vzhledem se obrázkům z internetového obchodu podobaly velmi vzdáleně. Kombinace kov plus dřevo byla v praxi kombinací skla, kovu a dřeva, které ovšem pod vrstvou tmavého nátěru bylo obtížně identifikovatelné.

Po rozebrání nástěnných svítidel, přebroušení a přetření dřevěných součástí (a náhradě poškozených plastových dílů) došlo i k instalaci na stěny ložnice. Leč stávající rozvody neumožňovaly jejich využití k zamýšlenému osvětlení místnosti. (Alespoň vypadala dekorativně.)

Se stropním svítidlem to bylo složitější. Již při koupi bylo evidentní, že jej v nabízené podobě nechceme využít. Manžel vstřícně přislíbil, že jeho horní část nahradí, aby neurážela celkový estetický dojem. I zde jsem brousila a natírala, jen ve dvou etapách, neboť novou část přiléhající ke stropu bylo třeba nejprve vyrobit – přiříznout, vydlabat, provrtat, obrousit.

Přibližně měsíc od instalace nástěnných světel na obvodové zdi, kde plnily čistě funkci estetickou, došlo i na výměnu stávající centrální žárovky osvětlující ložnici za vylepšenou verzi zakoupeného stropního svítila.

V rámci úprav jsme původní kovovou stropní část nahradili novou dřevěnou, přibližně dvojnásobné délky. Využívali jsme ovšem ostatní původní kovové části. Nesměle jsem se milého manžela tázala, zda nejsou řetězy, kterými byly propletené kabely, příliš dlouhé. Odvětil nevzrušeně, že to neměřil. Při výšce stropu v místnosti jsem měla mírné pochybnosti, leč byla jsem si jistá, že mně střet hlavy se stínítky nehrozí.

Po zapojení stropního svítidla, nahození pojistek a stisku vypínače se nestalo nic. Následná demontáž odhalila problém a opakovaným postupem jsme se již ozáření místnosti třemi žárovkami (namísto jediné) dočkali. Muž ovšem bezprostředně nato poznamenal, že „se to bude muset zkrátit“.

Do víkendu se příliš nezměnilo. Jednoho večera se dostavil odborník na elektroinstalace, který současný stav vyhodnotil jako katastrofický; a přislíbil řešení o víkendu. V sobotu se skutečně v naší ložnici opět objevil, abych měla příležitost popřát mu dobrý den spoře oděná při návratu ze zahrady.

Výsledkem jeho návštěvy ale byla konečně funkční nástěnná svítidla, která jsem po setmění nábožně rozsvěcovala, abych si užila atmosféru, kterou vytvářela. Téhož večera jsem si se zmíněným odborníkem potykala v místní sokolovně.

A v neděli jsme s drahým chotěm společnými silami zapracovali i na zkrácení řetězů a kabelů na stropním svítidle, pročež si manžel na svém dlouhém seznamu mohl úkol „světla v ložnici“ nadobro odškrtnout.

Po setmění stále chodím pozorovat osvětlené lícové zdivo a těším se na dlouhé zimní večery, kdy si snad atmosféru nasvětlené místnosti užijeme intenzivněji.