kOmický blog DVIII.

Nejmladší potomek se v obdělávaných částech zahrady vyskytuje velmi sporadicky pro obtížně překonatelný odpor k pavoukům a broukům.

Nečekaně se přede mnou zjevil v krátkém pyžamu kolem poledne s nevinným dotazem, co dělám. Svádějíc marný boj s nechtěnou zelení, vzhlédla jsem od záhonu a na jeho bledé dolní končetině spatřila velmi typický červeně ohraničený flek s patrným štípancem uvnitř. Evidentně by synek měl své obavy přesunout k menším tvorům.

Vyhledala jsem ordinační hodiny dětské lékařky, kterou navštěvujeme sporadicky. Později jsem překvapeně na jiných stránkách zjistila, že tento týden paní doktorka čerpá zaslouženou dovolenou. Pro potvrzení předpokládané diagnózy jsme tedy vyrazili k zastupující odbornici v protější ordinaci.

Od pandemie se značně změnily zvyky lékařů, pročež nikdy nevím, na čem jsme. Informace, že nemocní pacienti jsou ošetřeni pouze po objednání mi stále nedává smysl. Naštěstí v čekárně nebylo mnoho pacientů a zastupující lékařka nás poměrně záhy vybavila receptem na dvoutýdenní antibiotika. S upozorněním, že synek nemá vykonávat nic nadměrně namáhavého, jsme byli propuštěni.

V lékárně jsem obdržela informaci, že se léky podávají po osmi hodinách. K mé radosti nám nebyl zakázán pobyt na slunci. Potěšil mě nulový doplatek a probiotika jsem s díky odmítla přesvědčená, že doma stále zůstává jedno balení. Bohužel jsem se v tomto bodě mýlila.

Pacient se dožadoval sladké odměny, pročež jsme v blízkém supermarketu zakoupili zmrzlinu. U pokladny jsem podivnou asociací zaznamenala, že nemám od lékařky potvrzenou propustku. Neradostně jsme se vraceli do čekárny a vyčkávali příchodu sestry za opakovaných dotazů potomka, proč tam musíme být. Jeho obeznámení s nezbytnou byrokracií je dosud minimální.

Společně jsme čas vyplnili výpočtem nejvhodnějšího rozvržení osmihodinového režimu. Synek si zodpovědně nastavil budík, aby odpoledne nezapomněl. Ponechala jsem ho na autobusové zastávce dvacet minut před odjezdem autobusu; vděčná, že jsme se takto trefili do prořídlého prázdninového jízdního řádu.

Odpoledne jsme po telefonu probírali, zda zvládne spolknout tabletu. Její skutečná velikost mne později mírně udivila. A téhož dne večer jsem před odchodem na lůžko budila již spícího potomka s mírnou obavou, zda stejný úkon zvládne rozespalý.

Projevil se však jako dokonalý pacient a povětšinou zvládal ranní i odpolední dávku sám. Naopak noční aplikovanou rodinnými příslušníky pravidelně zcela zaspal, aby se ráno ujišťoval, zda jsme na něj nezapomněli.

Ohraničená skvrna se z jeho bledé končetiny postupně vytratila. Navíc zaléčení antibiotiky zmírnilo jeho obavy z pobytu v Beskydech s nutností kontaktu s přírodou a rovněž limitovalo přehnané ambice rodičů při plánování turistických tras.