kOmický blog DLXXXVI.

Výmluva „nemám čas“ je velmi hloupá, neb distribuce minut mezi rozličné aktivity je výhradně v naší režii.

Chvíli mi trvalo, než jsem to byla schopna akceptovat a přestat se dovolávat chybné výchovy k přehnanému pocitu odpovědnosti a dalších výmluv. Dospěla jsem však ke dvěma zásadním zjištěním – i odpočinek je nutné plánovat a je třeba stát nejen za vlastními sliby, ale především za odmítnutím.

Bohužel při zpětném hodnocení uplynulého měsíce – datovaného návratem z dovolené – musím pokorně přiznat, že dosud aplikace v praxi poněkud pokulhává.

Po návratu jsme do tradičních rolí vpluli poměrně rychle. Blahořečila jsem kolegyním, že se mi na pracovním stole nenavršila příliš vysoká hromádka záměrů. Pro zpestření jsme však běžný pracovní rytmus proložili dvěma velkými poradami, z nichž první kolegyňka odstonala. I proto jsem pár večerů strávila s notebookem a dobrovolné přesčasy na mne z výkazu docházky křičí dvoucifernou číslovkou.

Společenský život vedu nadále intenzivní. Bezprostředně po návratu zorganizoval manžel víkendovou podzimní grilovačku s přáteli, (evidentně dohání letošní letní deficit způsobený neplánovaně dlouhou terénní úpravou v zahradě). Následoval relativně klidný víkend s oslavou dědových narozenin a deštivý turistický víkend v Orlických horách v příjemném apartmánu pro sedm osob.

Mimo rodinného společenského života jsem zařadila četné individuální akce – setkání s bývalými kolegy (provázené výbornou zprávou o očekávaném potomkovi), návštěvu koncertu, tradiční „vánoční“ besídku s chmelovou brigádou, výroční setkání s maminami z předporodního kurzu (těžko uvěřit, že se známe dvacet let). A na závěr třídní sraz se spolužáky, (které znám ještě o patnáct let déle). Ve všech případech jsem byla iniciátorem akce.

Jako každý podzim došlo doma na výrobu nábytku; letos dvě policové skříňky pro synka vyrobil tatínek osobně - byť s drobnými potížemi začátečníka bez profesionální stolařské výbavy. Srdnatě jsem je po večerech natřela. Naopak při mytí části oken jsem s nelibostí zjistila, že loňský nátěr jejich rámů během roku mírně degradoval.

Díky vlivu ctěného otce letos potomci převzali většinu závěrečných činností v zahradě, což mi spolu s významnou neúrodou velmi ulevilo. I v běžných domácích pracích se – byť nepříliš úspěšně – snažím cíleně zvolňovat. Ač mám empiricky ověřeno, že nikdo z rodinných příslušníků nevnímá rozdíl mezi čistou a špinavou podlahou (či koupelnou). Reakce se dostavují výhradně na nevyprané prádlo (ačkoli peru průměrně jednu pračku za den) či nedostatek jídla k přímé konzumaci.

Znovu průhledné skleněné tabulky umožňují průhled na dvorek dosud oplývající bahnem a důsledně ničený naším maxipsem. Ale už jsem ochotná přiznat, že procházky s ním mi přináší více radosti než by mohl poskytnout absentující anglický trávník.

Závěr roku je údajně určen k bilancování. Věřím, že až budu za měsíc opět sčítat, bude výsledek lepší... a prostý výčitek.