kOmický blog DLXXXV.

Po každém delším pobytu mimo civilizaci je obtížné přivyknout běžným podmínkám, které před odjezdem byly považovány za přijatelné.

Čtyřiadvacetihodinová cesta zpět byla náročná sama o sobě. Ráno ospalé rodiče naložil synek na letišti ve Vídni; prozřetelně vozidlo předem vyhřál, aby zamezil teplotnímu šoku. Cestou domů – po zdvořilém vyslechnutí zásadních zážitků – pak nenápadně naznačil, že je třeba doplnit doma zásoby potravin.

Maminka akčně na mobilu – oproštěna od vysokých asijských poplatků za čerpání dat – provedla on-line nákup s odpoledním doručením. Pohled do ledničky doma potvrdil synkova slova. Z nalezených zbytků ale dokázala vykouzlit šunkofleky ještě před odchodem studenta na odpolední vyučování.

Na rozdíl od chladničky byl prádelní koš dávno za hranicí své kapacity a k uvolnění prostoru došlo až po spuštění čtvrtého pracího programu. To už ovšem byla zcela vyčerpána kapacita k věšení prádla a sušička překvapivě (evidentně uražena sporadickým používáním) odmítala součinnost.

Odpoledne dorazil kurýr s mnoha taškami. Přítomné děti zajásaly, když jejich obsah doplnil chybějící základní potraviny. Matka – sotva se navrátivší z krátkého autovýletu za účelem dopravení dcery domů od koní – jásala méně. Zejména nad taškou s deseti baleními žitného chleba, který jistě neobjednávala. Později byla její reklamace uznána.

Definitivní tečkou bylo odhalení, že místo 14 ks prané mrkve bylo objednáno shodné množství kilových balení. Následující dva týdny tak rodina konzumovala vývary a pyré z kořenové zeleniny, neb mrazák nepojal více než dva kilogramy.

Několik příštích dní se pak oba cestovatelé pokoušeli vrátit do reality pracovního procesu, cestování stále rozkopaným městem, zajištění chodu domácnosti a jiných radostí. O úspěšnosti tohoto procesu svědčí fakt, že až třetí pracovní den se podařilo uvést elektronicky evidovanou docházku do souladu s realitou, neb ani systém nebyl ochoten uvěřit, že k návratu z dovolené skutečně došlo.