kOmický blog DLXXVI.

Ke konci prázdnin, které proběhly nepochopitelně rychle, mě přepadá obvyklá nostalgie z nadcházejícího podzimu a nadbytečná potřeba bilancovat.

Starší syn a dcera rozvrhovali prázdninový čas mezi odpočinek, zábavu a (částečně) práci. Zatímco nejstarší potomek byl v zásadě soběstačný, dcera často vyžadovala přepravu (nejčastěji ke koním či zpět). Oba pak od nás očekávali především klid. Jejich mladší bratříček se s nimi – snad s výjimkou práce – výjimečně shodl; ač konkrétní realizace byla u všech dětí odlišná.

Zkoušela jsem několik nepříliš úspěšných taktik, jak malého synka odlepit od monitoru – přihlásila jsem ho na příměstský tábor, ponoukala ho ke kontaktu s přáteli a utužovala rodinné vazby. Taktéž jsem nenápadně nabízela možnost vykonat doma nějakou záslužnou práci – což se v nebývalé shodě se staršími potomky – prakticky nikdy nesetkávalo s úspěchem.

Manželovi rodiče poskytovali oceňovanou součinnost. Vzali například s sebou našeho prcka (a jeho dva ještě mladší bratrance) na chalupu. Byl to psychologicky zajímavý moment, neb se vzhledem k věkovému rozložení chlapců na pár dnů ocitl v roli „velkého a rozumného“ kluka, které se mu doma nedostává.

Babička navíc obětavě věnovala vnukovi čas i o všedních dopoledních, která trávil doma sám, (případně za přítomnosti některého sourozence - obvykle spícího). Při těchto příležitostech často společně chodili venčit čtyřnožce. Často manželova maminka zajistila i oběd pro přítomné. Pro mne tyto návštěvy znamenaly bonus v podobě bezlepkového kváskového chleba.

Mým příspěvkem k různorodému programu byl víkendový pobyt na chatě u sestry; naši nejmladší synci si totiž docela dobře rozumí. Víkend sliboval nevlídné počasí, ale teplota vody byla příznivá a při koupání se podařilo prckovi mírně si připálit záda.

Další snahy směřovaly k nepříliš četným výletům na kole nebo v případě horkých letních dnů k provětrání paddleboardu. Zatímco bicykl přiměřené velikosti podědil synek po starším bratrovi (včetně slušivého dresu), o můj nevelký paddleboard se stále dělíme a jeho výtlak za součtem hmotností poněkud pokulhává.

Léto odhalilo překvapivou skutečnost, že našemu dítku narostla kolem pasu ochranná tuková vrstva, jakkoli srpnové teploty byly spíše vysoké. Vzhledem k jeho lehce nadstandardní obavě o vlastní zdraví se ale nebránil myšlence pravidelného cvičení. Nejdříve hlasitě trpěl při počítání kliků a dřepů, později přistoupil na čtyřicetiminutovky na elipticalu.

Pořád je mi ho trochu líto – protože navzdor veškeré snaze jsou jeho prázdniny poměrně osamělé. Ale převrátím-li optiku, jeho rodiče tráví léto především prací, mezi kterou se – s dílčími úspěchy – pokouší vměstnat odpočinek a zábavu. Komplikuje jim to skutečnost, že si pod těmito pojmy představují často odlišné věci.