kOmický blog DLXVI.

Po neproduktivní sobotě strávené na rodinné oslavě jsem k pobavení všemohoucího odvážně sepsala plány na neděli.

Po tradičním venčení čtyřnožce (v dešti různé intenzity) jsem zahájila den zpracováním asi 3 kg jahod, které průběžně sbírám, aby je rodinní příslušníci ochotně konzumovali – zejména pokud je předložím nakrájené a posypané cukrem. Po dvou dnech jsem jejich pobyt v ledničce nechtěla prodlužovat.

Uvařila jsem marmeládu za použití bio želírovacího cukru zakoupeného ve slevě ve zdravé výživě. Tento původ jeho použití lehce ospravedlnil. Vybrané jahody jsem použila na piškotovou buchtu, kde jsem je – stejně jako kdysi moje babička – zalila nemléčným pudingem. Tento cukrářský počin je jeden ze dvou, který je ochotný konzumovat i nejmladší potomek. Jeho sourozenci mají k matčině pečení o dost vřelejší vztah.

Od kuchyňské linky jsem v pravidelných intervalech odbíhala k pračce a sušáku, zjevně lehce zahanbena skutečností, že mi po dobu páteční večerní nepřítomnosti zmoklo na dvoře prádlo, které potřebovalo pouze lehce dosušit. Zejména u synkových silných tepláků, kterým jsem jenom dosušovala kapsy, mne dešťové srážky nepotěšily.

Drahý choť přislíbil, že k obědu ugriluje panenku. Po piškotu jsem tedy umístila do trouby plech s novými půlenými brambory a převlékla se ze slušivé zástěry do flekatého pracovního oblečení.

Po třech letech příprav – a dva týdny od vlastního zadání – stála v předsíni dvoumetrová skříňka pod umyvadlo určená do ne právě pravoúhlých prostor naší koupelny. Jako vždy dodal stolař polotovar určený k vlastnímu nátěru. Stejně jako mezi vánočními svátky tak v zádveří vznikla improvizovaná natěračská dílna. Po neblahých předchozích zkušenostech choť popsal tužkou z vnitřní strany všechna dvířka a já permanentem veškeré kování.

Než došlo na nanášení barvy, asistovala jsem muži v koupelně s vysavačem při přiřezávání ytongu flexou. Ani mi nebylo líto mého veledíla, které jsem s láskou a nadějí před lety vyzdila. Odsávání se ukázalo jako málo účinné; nemusela jsem tedy mít výčitky, že jsem koupelnu tentokrát nestihla poklidit. Pod vrstvou prachu, který hodinu usedal, nebyla předchozí čistota povrchů podstatná.

Malířské práce se pak jevily jako velmi „čisté“. I tak bílá lazura zdobila v závěru nejen korpus, horní desku a dvířka skříňky, ale i moji pokožku. (A nedokonalé umytí jsem odhalila až příštího dne při kompenzaci sedavého zaměstnání pod odborným dohledem cvičitele.)

Před polednem během zasychání jedné z vrstev nátěru přišel synek s matematikou za účelem přípravy na písemnou práci. Dělení dvouciferným dělitelem nebylo náročné, leč potomkova podoba číslic v některých případech znemožňovala početní úkony. U operací se zlomky jsem po neúspěšných opakovaných pokusech vzdala snahu vysvětlit, že násobení a dělení stojí na stejné úrovni a není podstatné pořadí úkonů. (Ale písemku napsal na výbornou!)

Odpoledne jsem donatírala poslední kusy a vyrazila do zahrady sebrat jahody, kterých za poslední dva deštivé dny nemohlo mnoho dozrát. Do rozbahněného záhonu jsem vyrazila v holinkách, což se ukázalo jako prozřetelné, neb se v průběhu činnosti spustil intenzivní liják. Dílo jsem dokončila zcela promočená a s dvěma kily jahod transportovanými v tričku. Manžel – již osprchovaný a vyhledávající na netu vhodný box na psí granule – se na mě při návratu domů díval nedůvěřivě, ale prázdnou mísu ochotně podal.

K večeru došlo na stříhání přerostlých vlasů nejmladšího dítka, které se tentokrát nevrtělo a kterému tak maminka mohla vytvořit příjemný letní sestřih. Manžel moji nabídku na zkrácení zbytků vlasů s díky odmítl, neb by se musel umývat podruhé.

V závěru dne jsem opět zpracovávala jahody a do postele upadla v půl deváté, aniž jsem vyžehlila prádlo, zašila kalhoty, napsala blog a zhlédla další lekci kurzu k úpravě zahrady. Část seznamu úkolů tak mohu směle recyklovat příští víkend.