kOmický blog DLXIX.

Pokud někdo řídí naše osudy, má každopádně smyl pro humor. Neb každá moje vědomá snaha zvolnit se neplánovaně zvrhne v pravý opak.

Program Letní scény Divadla Bolka Polívky mě zaujal v tramvaji. Zahrnoval dvě hry s mužem, který divadlu poskytl jméno, a jeho téže slavnými dětmi. Shodou okolností hry Šašek a syn a DNA připadaly na dva po sobě jdoucí dny.

Usoudila jsem, že tato kumulace mne nemůže odradit, a přiměla sestru ke spoluúčasti pod záminkou (lehce opožděného) daru k narozeninám. Leč postupem času položky v kalendáři značně nabobtnaly.

Na stejný týden připadla oslava třicetiletého výročí významné společnosti, která naši rodinu téměř stejnou dobu v různých podobách provází. Akce slibovala zážitky společenské, gurmánské i kulturní. Kdo by odmítnul koncert Richarda Müllera, u kterého může popíjet italská vína a konzumovat speciality (byť střídmě).

V úterý jsem měla oddechový program sestávající z práce v kanceláři, návštěvě kliniky endoskopie a práce doma a v zahradě. Psychická příprava na nepříliš příjemné vyšetření byla nedostačující, ačkoli moji pracně udržovanou rovnováhu samotná gastroskopie dávno nevychýlí.

V den prvního divadelního představení pořádal manželův zaměstnavatel (pod organizačním zajištěním drahého chotě) den pro rodiny. Původně jsem kývla k účasti, pokud se k ní uvolí i náš nejmladší potomek. Když synek nabídkou pohrdnul, měla jsem v úmyslu setrvat v zaměstnání a bojovat s narůstající hromádkou spisů, stejně jako s nejistou budoucností nastíněnou ležérně paní doktorkou.

Manžel však tento způsob trávení času zřejmě vyhodnotil jako nevhodný a po přibližně desáté výzvě mě přiměl přemístit se na okraj města, abych s jeho kolegy mohla absolvovat hospodský kvíz, zvěčnit tým ve fotokoutku a vyzkoušet střelbu. (Ostatně může se hodit.)

Na představení jsem dorazila jen deset minut před začátkem. Pana otce jsem již hrát několikrát viděla, zde byla kvalita předpokládaná. Ale z hereckých a fyzických výkonů mladého pána jsem byla nadšená. Navíc není mnoho mužů, o kterých lze říci, že vypadají důstojně v růžových podvlíkačkách.

Příští den jsem mezi práci a kulturu vmezeřila návštěvu kadeřnice. Na kopec k amfiteátru jsem pak vyběhla s novou barvou a vlnami. I toto představení bylo krásné, ani paní dcera nás nezklamala; jen ke konci se lehce začal projevovat večerní chlad a nedostatek spánku v předešlých dnech.

O víkendu jsem plejádu kulturních zážitků doplnila o návštěvu ohňostrojné a dronové show (s kratičkou výpomocí bývalému zaměstnavateli). A v neděli byla vděčná za poklidné večerní domácí promítání rodinných historických snímků a videí.

Největším dramatem týdne se pro mne nečekaně stalo stručné sdělení paní doktorky komentující histologii z předchozího vyšetření, které mi dost zásadně změnilo diagnózu.