kOmický blog DLX.

Mé kvality čarodějinice opět nestačily na upálení, ale coby pracovitá žena jsem mohla vázápětí oslavit svátek práce. Prací, jak jinak...

Na dopoledne naplánoval drahý choť výlet do lesa, ačkoli v předchozích letech o podobné aktivity (ve dvou plus pes) jevil nulový zájem. Evidentně ho společné venčení - doprovázené nikam nevedoucími rozhovory - začalo bavit, jakkoli kopce ho vyčerpávají.

Těžko soudit, zda si pravidelnými návštěvami v sokolovně pod záminkou hry nohejbalu kondici vylepšuje či nikoli. Ale příčinu jeho dýchavičnosti lze spatřovat i v nedávno prodělané nemoci.

Každopádně jsme zvolenou lokalitou potěšili dceru. Byla bez vyčerpávajícího doprošování odvezena ke koním, (kde tráví většinu volného času) a kde nám hrdě ukázala letošní čtyři hříbátka, (jako by byla její vlastní).

Sestup do údolí byl poměrně rychlý. Následovalo několik přesunů, jedno mokré brodění potokem, (do kterého jsem upustila jinak suchou ponožku), dvakrát jsme sešli z cesty a šťastně došli k vodopádu, který - zřejmě pro nedostatek vody - neexistoval. Konverzace se vyvíjela podobně jako výškový profil trasy.

Při popoledním návratu domů jsme nedopatřením snědli zbytek ohřáté zelné polévky, o které jsme se domnívali, že ji synci již poobědvali. Vzápětí nás nešťastný výraz staršího z nich přesvědčil o opaku. To už jsem sice krájela zeleninu na salát, ale - vědoma si omezených zásob a chutí vlastních dětí - kreativně nabídla bramborové šišky s mákem. Chlapci je přijali s povděkem a sáček těsta padl na jejich dvě porce.

Do kuchyně jsem se vrátila až k večeru, kdy jsem pekla brambory ke grilované panence, kterou se jal připravovat manžel. Ač se v době vhodné k přípravě večeře nacházel u souseda a gril jsem roztápěla bez něj, vrátil se (možná vyburcován čichovými vjemy) včas, aniž jsem stihla na večeři napáchat větší škody.

Zbylou část odpoledne jsem vyplnila prací v zahradě, leč nikoli při péčí o užitkovou flóru. Úkol zněl jasně - zachránit štěrk.

Naše rozlehlá zahrádka skrývá několik neotřelých míst - například štěrkovou kruhovou plochu pod příkrým svahem porostlým pětimetrovým černým bezem. Dříve jsme ji využívali k umístění trampolíny, ale její původní účel zůstal utajen. Nyní je v rámci probíhajících drobných terénních úprav určena k částečnému zasypání.

Asi tři hodiny jsem se bavila vybíráním lehce trávou prorostlého štěrku a jeho odvozem na hromadu v horní části zahrady, kde se u polorozpadlé stavby skladuje stavební materiál. Svažitý terén mě brzo přesvědčil, že nemohu nakládat kolečka plná.

Jako nejschůdnější trasa se jevil průchod pod skluzavkou málo využívaného dětského hřiště, což přispívalo k tělocvičnému charakteru práce. Zahradní pantofle se při této činnosti příliš neosvědčily, neb ve svahu dosti klouzaly. A obnažené dolní končetiny ve vysoké trávě (čekající na posekání) lákaly nechtěný zájem klíšťat.

Nejmladší potomek mi přišel pomoci, pročež jsem ho zaúkolovala likvidací šlahounů vinné révy, které se - opory nemaje - táhly kamenitou plochu až na bezové keře. V likvidačních aktivitách je zběhlý. Později mi krátce pomáhal i s kamínky, ale s velkým odporem, neb nesnáší pavouky.

K večeru mne zaměstnal choť coby bagristku. Stále v pantoflích jsem usedla k ovládacím prvkům stroje, ač jsem jejich užití dávno zapomněla. Hlínu jsem do výkopu přemisťovala poměrně nejistě, zejména proto, že se v něm pohyboval manžel a příležitostně i syn - a chtěla jsem předejít jejich zranění. Což se mi téměř povedlo.

Dočkala jsem se pochvaly zákonného partnera před večeřící rodinou; bagrování mi jde skoro jako nejmladšímu dítku (evidentně zběhlejšímu v ovládání joysticků). Mohu na sebe být pyšná. Svátečně jsem se sice necítila, ale kus práce jsem udělala. A každopádně jsem příštího dne cítila namožené zádové svalstvo.