kOmický blog DLVIII.

Oproti vlažnému přístupu k velikonočnímu úklidu a výzdobě domova jsem ke svátečnímu vaření a pečení přistoupila zodpovědně.

Čtyři pracovní dny před svátky jsem přetrpěla ve stavu, který nejlépe dokresluje čtyřkilový váhový úbytek. Zocelena trvalými dietními omezeními ale nemám problém připravovat potravu pro ostatní potřebné.

Na zelený čtvrtek jsem se symbolicky vyladila pouze barvu pleti, zatímco choť v rámci poněkud předčasné rekonvalescence zašel na zelené pivo do sokolovny (za hlasitého pokašlávání, přesto v sandálech a třičtvrtečních kalhotách).

S energií (pramenící ze čtyř volných dnů před sebou) jsem se v kuchyni opásala oblíbenou zástěrou hlásající „Live the life you love“ a ze zbytků v ledničce dočasně zasytila přítomné knedlíkem ve vajíčku.

Slunečné počasí mne na chvíli vytáhlo pracovat do zahrady, přičemž razii proti nechtěným rostlinám v záhoncích jsem zakončila osazením prázdnotou zející mísy u vchodu do domu fialkami z vlastních zdrojů. (Bohužel primule ani hyacinty zahrádka neposkytla.)

Ze sklepa jsem pak přinesla poslední loňská jablka na velikonoční štrůdl ve čtyřech dosti podobných vyhotoveních. Nakrájené ovoce, které už nepojalo listové těsto, bylo svařeno s pudinkem na oblíbený – byť mírně nevzhledný – dezert našich dětí podávaný v kávových hrnečcích.

V mezidobí choť zprovoznil kuchyňskou váhu, (která v pravidelných poměrně krátkých intervalech hlásí nedostatečnou kapacitu baterie), abych mohla navážit ingredience na těsto. Všeobecně rozšířené velikonoční perníčky se v naší rodině neujaly – částečně zřejmě pro moji nevoli je zdobit; nahradily je velikonoční linecká vajíčka.

Manžel také z rekonvalescenční vycházky přinesl pečená žebra, která přítomní členové rodiny konzumovali za mého přihlížení z kuchyně a jednoho opatrného symbolického ochutnání.

Jelikož naše nezvykle plná chladnička obsahovala kilovku mletého masa v expiraci, pokračovala jsem (nadále v zástěře) nesladce – tradiční omáčkou na špagety a alternativně s masovými kuličkami. Příprava předem se výborně hodila, jelikož příštího dne jsme byli na dopoledne domluveni na procházku s kamarády.

Při mytí nádobí kolem mne prošel muž s překvapivým komentářem, že jsem mu ukradla nápad. V reakci na pozvednuté obočí vysvětlil, že měl na masové kuličky připraven vlastní recept. Věčná škoda, že jej při mém předešlém hlasitém komentáři k expiraci nezmínil. Čekat na jeho realizaci po uzdravení autora myšlenky jsme nemohli; kupované mleté maso je dobrodružný počin i v běžné době trvanlivosti.

Usínala i vstávala jsem hladová, ale linecké provonělo naši domácnost hned po ránu a mazanec jsem zdárně dopekla k večeru. Plán na sobotu byl mírný úklid a v neděli... se mohu pokusit cítit svátečně.