kOmický blog DLIX.

Vlažný vztah k velikonočním svátkům se u mě vždy mísil s jistou mírou úcty k tradici. Výsledky tomu odpovídají.

O velikonočním víkendu jsem kopala v zemi, ač se to dělat nemá. Leč volba mezi zánikem jahod pod pásy bagru a jejich přemístěním – byť nevhodně načasovaným – byla poměrně jasná.

Drahý choť se nenechal odradit namoklou půdou a pokračoval v aktuálním projektu „terénní úpravy“, který se momentálně projevuje výkopy pro inženýrské sítě. Předpokládám, že po uložení rozvodu vody a elektřiny v zahradě projekt přerušíme (jako dosud všechny ostatní).

Jistou naději na pokrok současně ale získal projekt „dešťovka“, neb dva roky po zahájení prací muž zakoupil čerpadlo. (Leží v krabici v ložnici, abychom ho mohli dostatečně obdivovat.) Ač okapy stále do nádrže svedeny nejsou a na zadní straně domu dokonce zcela chybí.

O Velikonoční neděli jsme se ve vzepětí rodičovství vydali s nejmladším potomkem na cyklovýlet s přáteli. Otec rodiny vyvedl po zimně kola ze sklepa a usoudil, že prckův malý bicykl můžeme prodat. Okamžitě však přerozdělil zbylé kusy po starších dětech.

Výměna jízdního kola se – v kombinaci s rovinatým terénem v okolí Lednice – vyplatila, neb synek vůbec neprotestoval a trasu bez obtíží ujel navzdory minimální fyzické přípravě. Odpoledne jsem cyklistické rukavice opět vyměnila za zahradnické.

K večeru jsem v zanedbaném travním porostu zahrady hledala kvítí vhodné k dekorování barvených vajec. Nezajímavou sbírku zeleně obohatilo nečekaně „zelí“ nechtěně rašící v hojném počtu mezi česnekem a jahodím (coby památka na pěstitelské aktivity předchozího majitele domu). Každopádně se jednalo o rostlinu tvarově zajímavou, ač většina lístků dosud měla pouze tříprstý tvar.

Pokusná várka červených vajíček v černých punčoškách dopadla nad očekávání dobře, pro ostatní jsem tématicky zvolila zelenou, ačkoli ji bylo nutné vytvořit ze zakoupené žluté a modré barvy.

Neodolala jsem a ošatku s osobitými výtvory zvěčnila pro sociální sítě pod slovní hříčku Hippie Easter. Nečekaně se tím strhla vlna příspěvků s výtvory kamarádek, jakkoli jejich vajíčka zdaleka nebyla „květinová“.

V pondělí jsem hippie look podpořila zvonovými džínami a dvěma culíky, abych trávová vejce rozdávala ve společnosti kamarádky, se kterou mírně trapné tradice překonáváme svorně již několik let.

Pokud všechny dosud drobné rostlinky ze záhonků nevytrhám, můžeme toho příští jaro využít. A možná se při pomyslném pomlazení budu přihlouple usmívat, aniž bych se tak cítila.