kOmický blog DCCXXXV.

Jakmile podlehnete iluzi, že máte vše pod kontrolou, zcela jistě se dostaví situace, která vás přesvědčí o opaku.

Po nákupu všech školních pomůcek a zaběhnutí systému přeprav se situace stabilizovala. Předpokládala jsem, že naplánovaná preventivní prohlídka u pediatra proběhne poklidně.

Dokonce jsem na první pokus našla očkovací průkaz i prázdnou zkumavku na ranní moč. Synkovi jsem vydala instrukce a v práci nezapomněla předložit propustku ke schválení nadřízené. Vyrazila jsem na brzký oběd, abych zavčas odešla k lékaři. Pak jsem se ale poněkud zabrala do práce...

Když mi potomek zavolal, kde a kdy má na poliklinice být, odbyla jsem ho poklidně, že má ještě hodinu čas. Jenže s ukončením hovoru se mi v hlavě rozsvítily červené kontrolky. Zkontrolovala jsem potvrzující zprávu z rezervačního systému a bleskurychle pod stolem odkopla pantofle. Během nazouvání tenisek jsem vytáčela synkovo číslo, abych dementovala všechna předchozí prohlášení a současně vyslala potomka do čekárny oznámit, že je maminka na cestě.

V okamžiku, kdy synek na polikliniku vcházel, to byla už pravda. Kancelář i úřad jsem opustila nebývalou rychlostí a na zastávku nedůstojně doběhla. Tramvaj milosrdně přijela za tři minuty a v brzkém odpoledni městskou dopravu nic nezkomplikovalo. Cestou jsem obdržela textovou zprávu, že potomek již jistí pozice.

Schody do první ho patra jsem zdolala po dvou, abych pak v čekárně mohla dobrou čtvrthodinku zklidňovat dech. Díky této prodlevě se mi alespoň podařilo vytáhnout z kabelky lékařské zprávy za poslední dva roky a připravit propustku k potvrzení. Doufala jsem, že synovy ponožky nebo boxerky nezdobí žádný defekt.

Samotná preventivní prohlídka proběhla docela dobře. Výškou ani hmotností naše dítě nevybočujeme z tabulek, zrak a (překvapivě) ani sluch nevykazují sníženou schopnost přijímat vjemy. Mírnou výčitku bylo možno zaznamenat pouze při zdůraznění informace, že lékařské zprávy odborných lékařů je možno kdykoli pediatrovi předávat prostřednictvím příslušné schránky v přízemí.

Naopak velké výčitky jsem měla dodatečně já po zjištění, že na stejný den měla původně babička se svým vnukem dohodnuté venčení čtyřnožce, vařila proto oběd a o změně situace byla informována až ve chvíli, kdy jídlo dovláčela v tašce na zastávku trolejbusu.

Při večerní rekapitulaci dne jsem učinila závěr, že do programu musím nevyhnutelně zařadit odpočinek, neb podobné výpadky úsudku si v této intenzitě prostě nemohu dovolit. Jen si nejsem jistá, jak mi to půjde.