kOmický blog DCCXXXII.

Většina našich kamarádů se narodila ve stejném roce jako my, případně o rok dříve či později. Generuje to četná pozvání na oslavy kulatých narozenin.

V závěru dvouměsíční přestávky od školních povinností jsme stihli navštívit kamarády, kteří se naší oslavy společné stovky na konci května nemohli zúčastnit. Náš synek o tuto komorní společenskou událost jevil vlažný zájem, ale nakonec si ji užil, stejně jako my.

Poslední prázdninový víkend nás čekala oslava v Lysicích. Předpokládala jsem, že budu znát někoho mimo oslavence a jeho ženu (a děti), nicméně očekávání se nenaplnilo. Strávila jsem zajímavý tichý střízlivý večer pozorováním a poslechem.

Chytla jsem se pouze při referování o krásách Bosny, kam se jeden z účastníků chystal s přáteli na motorce. Tentýž host pak na dotaz mého muže spočítal, že postavil dům včetně veškerých úprav zahrady během čtyř let. Choť již byl v povznesené náladě, pročež ho příliš nerozhodilo, že naši částečnou rekonstrukci dokončujeme dvakrát tak dlouho (s koncem v nedohlednu).

Na první víkend školního roku jsme obdrželi hned dvě pozvánky. Za běžných okolností bychom oba večery rádi obětovali, leč manželovi oslavy kolidovaly s nohejbalovým soustředěním a můj celodenní sobotní program byl vzdálen stovku kilometrů. Páteční účast jsme po zralé úvaze odmítli, ač byla v řešení i mnou navrhovaná možnost se na oslavě krátce ukázat, následně odvézt muže pod Templštýn a přemístit se na chatu.

V sobotu k večeru hodil manžela domů kamarád a my se synkem z Vranovské přehrady přijeli asi o patnáct minut později. Na oslavu jsme dorazili s avizovaným zpožděním, ale alespoň umytí a převlečení. Tentokrát jsem mimo oslavenkyně a jejího partnera znala další dvě osoby. A s přibývajícím časem jsem odevzdaně konverzovala s kýmkoli, byť mi to střízlivé činí potíže.

Tento večer jsme utrpěli drtivou porážku v retro kvízu, který obsahoval náročných 65 otázek. A – k mému překvapení – jsme oslavenkyni udělali radost běžeckou obuví. Osobní dárek – pletené ponožky, jsem předávala se zpožděním díky chaotickým přesunům.

Na nějakou dobu poslední oslava pátých kulatých narozenin byla dvojnásobná a hned následující pátek. Konala se tak blízko mého pracoviště, že jsem plánovala přejít přímo z úřadu. Nicméně neplánovaný pobyt dcery v nemocnici mi páteční odpoledne zpestřil o výlet v návštěvních hodinách.

O další povyražení jsem se postarala sama, když jsem pojala myšlenku uplést oslavencům párovou rukavici. Tato je určena ke společnému vodění za ruku v zimních měsících. Pletla jsem usilovně, abych si v předvečer oslavy při jejím dokončování všimla, že jsem v úvodu udělala chybu v počítání. Náprava mě stála pár hodin spánku, ale výsledek se setkal s nečekaným úspěchem.

S mužem jsme ještě mírně zazářili, neb v Kahoot kvízu s otázkami směřujícími výhradně k oslavencům (připraveném jejich potomky) jsme se záhy dostali na druhé místo – a toto v silné konkurenci uhájili. Na tanečním parketu jsme zářili již méně. A na této oslavě jsem konečně velkou většinu hostů znala, pročež byl můj večer o něco méně zamlklý.

Všechna společenská setkání poslední doby shodně završují noční jízdy domů, kdy veselý manžel buď spí nebo mi – zcela v rozporu se svými zásadami – nezřetelně mluví do řízení. Cesty jsou stále dobrodružnější, neb většina cest směřujících do naší milé obce na kopci v lese je uzavřena a hledání průniků mezi kužely není ve tmě snadné.

Nyní s nadějí vyhlížím víkend, který strávím nespolečensky poklidným pobytem doma, aniž bych musela kamkoli odjíždět, ačkoli kalendář mnoho takových příležitostí nenabízí.