kOmický blog DCCXXXI.

Společné víkendy bez dětí údajně udržují vztah. Snad ano, ač jejich plánování může být trochu křečovité a mohou zanechávat následky.

Předposlední prázdninový víkend, kdy starší potomci navázali tradici na loňský rakouský roadtrip, se drahý choť nečekaně rozhodl udat i nejmladší (vlažně protestující) dítě svým rodičům. A rovněž řádně přeplánovat můj program, včetně vyčerpání snad posledního dne volna, které mi v práci zůstalo k dispozici.

Společný čas je nutné trávit aktivně, pročež jsem byla postavena před otázku, zda pěšky nebo na kole. Na bílého Scotta (získaného jako narozeninový dar před asi třemi lety) se většinu roku práší v přístavku, proto má odpověď zněla: „Na kole“ (a realita nakonec obsáhla obě varianty).

Jako přípravu na společné tři dny jsme ve čtvrtek s přáteli z naší obce vyjedli za hustého deště rautovou večeři na přehradě.

V sobotu choť dementoval avizovaný výlet vlakem a přiblížili jsme se tradičně dodávkou k Moravskému krasu. Hned v úvodu turistická značka zamířila do lesa, kde terén vyhovoval možná pevným botám, nikoli jednostopému přibližovadlu na lidský pohon. Ve snaze nemařit manželovu snahu jsem tiše klapala kovem o kámen a příležitostně přenášela kolo přes spadlé kmeny.

Po návratu na normální cesty jsem chvíli cítila uspokojení z jízdy, krás přírody a vlastní fyzické kondice. Na vyhlídku do propasti Macocha jsem (po asfaltu) vyšlapala poměrně snadno a ve chvilkovém nadšení zakoupila choti zmrzlinu v kombinaci vanilka a burákové máslo. Pochopitelně jsem také neodolala, což bylo dobře, neb byla výborná a nervy obalené tukem vydrží více (a do oběda bylo nečekaně daleko).

Další cesta směřovala k zatopenému lomu. Počasí bylo velmi vhodné pro cyklistiku, méně již pro plavání. Přesto bych se do vody ráda ponořila, pokud by stejnou myšlenku nepojala ve stejném čase asi dvacetičlenná skupinka mužů. Nezdálo se smysluplné vyčkávat, až lokalitu opustí.

Na zpáteční cestě muž nečekaně zvolil zkratku, která mne poněkud zaskočila úhlem klesání. Po špatných zkušenostech jsem se ani nepokusila kopec sjíždět, ostatně modřinu jsem již na boku i stehně měla díky nacvaknutému nášlapu při hledání největších moravských závrtů v lese.

Závěr cyklistické výpravy mírně zachránila vlídná hospůdka, kde jsem si objednala salát a vyjedla půlku úžasného boršče z talíře manželovi, který namísto konzumace telefonoval.

Večer jsme chvíli tiše poseděli v zahradě, kde je lepší se dívat do dáli na protější svah než na neutěšený stav nemovitosti, vozového parku, skladovaného materiálu, terénu, dřevin a rostlin. Další možností je mít lehce zakalený zrak.

V neděli jsme se exteriéry domova snažili dát trochu do pořádku. Přispěla jsem například vybudováním kamenných schůdků k záhonu jahod, které od loňska chyběly v zídce vytvořené při malé terénní úpravě. A sváteční večer padl na pravidelné reciproční plnění masérky a kosmetičky.

V pondělí byla jízda vlakem odpískána podruhé. Zaparkovali jsme v Náměšti na Oslavou a z náměstí vyrazili na krásnou trasu podél řeky, odvážně naplánovanou v délce 20 km.

Dcera si do rakouských hor zapůjčila mé turistické obutí, pročež jsem kráčela v lehoučkých teniskách, bohužel pro terén ne zcela vhodných. Nicméně pěšky nemám s kamením a kořeny problém, ani když turistický rozcestník hlásá, že je cesta vhodná pouze pro zdatné turisty.

První kilometry jsme projevovali nadšení, později začínala být patrná únava. K zacházce v délce 300 m ke zřícenině na ostrohu jsem musela chotě už trochu přemlouvat. Nicméně údolí řeky s minimem turistů a spoustou přírodních krás mělo své kouzlo.

Manžel k ménu údivu pravil, že sem vezme synka na zálesáckou výpravu a v lese u řeky přespí. Jen termín „někdy“ je poměrně široký a nejbližší víkendy podobnou aktivitu svým programem vylučovaly.

Po výletu jsme zhltli oběd v bistru v obchodním centru a krátce v poměrně teplém počasí vyzkoušeli saunový svět, abychom vyčerpali poukazy v expiraci a ještě zavčas převzali potomka od prarodičů.

Tři dny volna se projevily bolestí nohu a únavou. Naštěstí byl čtyřnožec na zahraničním pobytu s dcerou a synem, pročež jsem mohla alespoň pár dní ráno déle ležet.