kOmický blog DCCXXIII.

Tradiční letní transport maminky na chatu letos nám letos umožnil i krátký pobyt u vody, což nejmladší potomek ocenil.

Původní požadavek na převoz cílil na středu. Jakkoli jsem byla smířená s trávením odpoledne a večera za volantem, informace o změně termínu na sobotu mne potěšila, potomka nadchla.

Sestra nabídla, že se můžeme na chatě zdržet na víkend, což vzhledem k panujícím teplotám byla nabídka lákavá. Bohužel neplánovaná druhá instalace bazénu na zahradě našeho domova mírně naše plány pozměnila.

Každopádně v sobotu ráno jsme nakládali maminku doprovázenou čtyřnožcem, vybavenou jednou taškou s oblečením, jednou taškou s jídlem a dvěma taškami IKEA s muškáty. Mírně jsem trpěla, neb dcera auto důkladně vyčistila a čtyřnožec usedl rovnou na sedadlo spolujezdce. Usoudila jsem, že tuto skutečnost bude lepší choti háklivému na čistotu vozidel zamlčet.

Cesta probíhala klidně. Potomka již omrzelo ptát se „kdy už tam budeme?“ a trpělivě upíná svoji pozornost k mobilnímu telefonu. Na rozdíl od únikových her (hraných toto léto každou cestou z domova) se na trase nevyskytovala žádná objížďka ani semafor. Pouze slíbenou zmrzlinu jsme potupně kupovali až v poslendí vesniččce v místním marketu.

Zbytek dne trávil synek ve vodě s bratrancem a dalšími dětmi. Po nezbytných přípravách spočívajících především v přesunech mezi ložnicemi a povlékáním lůžkovin jsem ho k vodě následovala, byť jsem většinou pouze přihlížela ze břehu. Trochu mě mrzelo, že mu obdobnou početnou společnost nemohu poskytnout častěji.

Večer jsme prodlévali na verandě v družné konverzací a konzumaci; přičemž jsem se zaměstnávala pletením, abych snáze odolávala nástrahám. Dopadlo to dobře, neb mi druhý den nebylo nevolno a mohla jsem usednout za volant.

V neděli dopoledne nebylo nikterak oslnivé počasí, po ranní koupeli mi bylo zima natolik, že jsem oblékla mikinu a dlouhé kalhoty. Synek chladu nepodlehl a vyrazil na zdravotní vycházku s bratrancem v tričku a kraťasech. Zdrželi se nečekaně dlouho, ale ačkoli jsem spěchala domů napravovat vzniklé škody, přála jsem klukům vzájemnou společnost. Navíc nachozené kilometry jistě prospěly jejich fyzické kondici.

Po poledni jsme se loučili a odjižděli, přičemž po cestě začalo pražit slunce a doma jsem opakovanou sborku bazénu, včetně nutného pobytu ve vodě, mohla realizovat v plavkách. Byla jsem mírně nevrlá, jelikož na silnicích se toho dne z úcty k neděli pohybovali především sváteční řidiči (rychlostí do 70 km/h mimo obce).

Pozitivní bylo, že nám práce šla rychle od ruky a ve fázi napouštění jsem mohla ponechat rodinné příslušníky, až dílo dokonají a sama vyrazit vybarterovat svoje masérské služby za kosmetiku. A nikomu příliš nevadilo, že jsem tam s výživnou maskou na obličeji na dvacet minut usnula.

Synek se společně se mnou snaží doufat, že se na chatu ještě letos v létě podíváme, třeba i opravdu na víkend.