kOmický blog DCCXXII.

Impulzem k naprosté změně názoru může být tropická teplota a názorná ukázka. Od myšlenky je k činu malý krůček...

Při delším zvažování by hrozilo, že si mírně šílený – poměrně nenápadně vzniklý – nápad s bazénem rozmyslíme.

V sobotu jsme se zastavili u bratrance, který již dobře deset let žije s rodinou na stavbě. Chotě zaujalo stavební řešení a funkční modely tanků, lodí a aut; mě především komentář, že částečně zapuštěný nadzemní bazén byl první věcí, kterou na dům pořídil.

O dva dny později se na rodinné oslavě nejmladší synek ve společnosti bratranců, otce a strýce radostně nořil do vody. A já překvapeně zjistila, že všechny rozumné důvody, proč bazén nemít, dětská radost přebije. Podpořila mě nečekaně dcera, zatímco starší synek byl skeptický (stejně jako já předchozích osm let).

V náhlém tahu na branku jsem zjistila možnosti, vyzpovídala AI a (po konzultaci technického řešení s manželem) objednala bazén. Drahý choť mi rozmluvil kupovat nabízený „set“, jelikož naše domácnost nečekaně disponovala bazénovými schůdky i pískovou filtrací.

Vzhledem k nedořešenému plánu na konečnou podobu zahrady bylo nutné volit provizorní řešení s preventivně dlouhou trvanlivostí. Členitý a svažitý terén též neskýtal příliš vhodných ploch pro umístění. Nevelkou vodorovnou travnatou plochu, kterou jsme vloni se značným úsilím vytvořili, nikdo obětovat nechtěl.

Při rekognoskaci v zadní části zahrady prohodil choť směrem ke chřadnoucí višni: „Tu třešeň, co nenese, shodíme“. Jakkoli jsem o této variantě vůbec neuvažovala, uvolněný prostor nečekaně umožnil s minimálním rozsahem výkopových prací umístit kruhovou nádrž.

Po úvodním zásahu bagru bylo třeba doladit tvar a především srovnat povrch, přičemž jsem se držela instrukce terén snižovat, nikoli dosypávat. S rýčem, vodováhou a latí jsem strávila dlouhé dopoledne. Pro srovnání drobných nerovností byl na závěr využit písek.

Při vlastní instalaci pomáhala rodina. Synek znehybněný nohou v sádře předčítal návod, přičemž třikrát chtěl odejít, neb jeho otec instrukce ignoroval. Při rodinné spolupráci a nápadném napětí nervů se nakonec podařilo docílit kruhového tvaru.

Geotextilii i fólii jsem na budoucí dno rozkládala a vyrovnávala pod bedlivým dohledem většiny rodiny. Zodpovědně mohu prohlásit, že jsem celou sobotu strávila v bazénu. Jen mě mírně zklamalo, že drahý choť použil k napouštění obsah dešťové nádrže.

Dešťovka bohužel došla, když hladina bazénu dosáhla asi šedesát centimetrů. Navzdory mým protestům bazén zůstal nedopuštěný, s fólií upevněnou provizorními klipy. Vydržel tak téměř čtyři dny.

Po větrném dni odpolední pohled na bazén nabídl pouhých 20 cm vody, spadenou fólii a značně zalitou část zahrady pod bazénem. Razantně jsem muže upozorňovala, ať se mě nepokouší utěšovat, když mi nekontrolovatelně tekly slzy nad vyplavenou hlínou s pískem.

Bylo nutné odstranit absolutně vše. Pomohlo čerpadlo, které choť toho dne přivezl a které umožnilo zbytek vody přemístit zpět do nádrže. S velkým odporem jsem při balení fólie vyhazovala nehezké vodní brouky. Mimochodem nedbale sbalená fólie pak zdobila náš obývák.

Po pár dnech vysychání jsme mohli povrch znovu srovnat a zopakovat postup instalace, přičemž jsme tentokrát plechovou stěnu šroubovali jen dvakrát. Opět jsem měla příležitost užít si bazén bez vody, tentokrát navíc nedopatřením s množstvím písku ve vlasech. Drahý choť ovšem provedl mnohem lepší přípravu přívodních trubek.

V hrůze z možného opakování scénáře jsme klipy na fólii při napouštění doplňovali prádelními kolíčky a horní pevnou lištu připevnil choť provizorně velmi záhy. Dílo – byť stále nedokončené – jsem pak mírně nejistě vyzkoušela, teplotě vody navzdory.

A v příštích dnech se k mým opatrným pokusům přidal nejmladší potomek, kterého jsem postupně vyzbrojila vodní pistolí, plavací deskou, nafukovacím lehátkem i potápěčskými brýlemi a šnorchlem. Jak moc byl nápad bláznivý se během léta určitě ukáže.