kOmický blog DCCXVIII.

Murpyhyho zákon praví: „Jde-li vše podle plánu, stala se někde chyba.“ Zcela zbytečně dodávám, že v opačném případě rovněž.

Původní plánovaná lokace společné dodatečné oslavy byla v omické sokolovně, což se mi zdálo pro přípravy příhodné. Leč drahý choť přišel s invenčním nápadem využít hodějické koupaliště. Měl asi sto argumentů k podpoře svého logisticky mnohonásobně složitějšího záměru. Přitom mi – při vědomí manželova nadšení a všech souvisejících komplikací – nakonec stačila malinká naděje, že bude koncem května počasí na koupání.

Organizace při plném pracovním i domácím provozu byla náročná od zvaní hostů po výběr jídla. Na seznamu pozvaných tvořili společní kamarádi přibližně padesátku osob, pročež bylo nevyhnutelné zcela omezit individuální pozvání, (což se manželovi v přípravné občasné alkoholové euforii dařilo jen částečně).

U cateringu jsme se poměrně snadno shodli na nijak invenčních řízcích s bramborovým salátem, tataráku i opékání masa, doplněno grilovanými sýry a hodějickými hamburgery. Dlouho jsem spoluoslavence přesvědčovala, že cukroví se k pivu příliš nehodí, v hrozícím horku se cokoli krémového rozteče a není třeba uvažovat v kilogramech.

I když manžel nakonec odsouhlasil z velkolepé nabídky paní cukrářky velmi umírněnou dvoudruhovou alternativu, dotyčná se za naši troufalost pomstila alespoň tím, že místo povidlových a makových koláčků dodala výhradě tvarohové.

Doprovodný program byl především v režii drahého chotě, neb moje představa byla spíše uvolněná zábava s případným využitím volejbalového hřiště, pingpongového stolu a především bazénu. Na volejbal skutečně došlo, stolní tenis umístěný na poněkud šikmé ploše nakonec příliš nezabodoval. A bazén využil pouze náš nejmladší potomek, který se po něm proháněl na paddleboardu.

V rámci příprav manžel za pomoci potomků sestříhal videozáznamy za posledních třicet let, aby hosté měli možnost u instalované obrazovky posoudit, jak oni i my stárneme do krásy. Domluvil také AI fotokoutek, díky kterému se přítomní virtuálně měnili v superhrdiny a elfy.

Jelikož jsem se osvědčila při smažení řízků již na manželovu zimní oslavu, byla jsem nominována i na oslavu letní. Obalování mnoha kilogramů masa mi zkomplikovalo plato zkažených vajec a smažení ráno v den konání naopak usnadnili kamarádi, kteří nabídli možnost užít profesionální fritézu. Jejich celková pomoc s přípravou a průběhem celé oslavy byla nedocenitelná.

Přesun většiny proviantu plně zaskládanou dodávkou připadl na mne (stávkující navigaci navzdory). Drahý choť jel polními cestami na čtyřkolce, kterou invenčně prohlásil za součást doprovodného programu.

Počasí bylo luxusně letní. Leč krátce před oslavou došlo k technické poruše na bazénu, díky které voda rychle zezelenala. Při našem poledním příjezdu na hladině plavaly sražené zelené kusy, které však během dvou hodin díky náhradnímu řešení (a usilovné snaze) zmizely.

Samotná oslava byla z pohledu oslavence dlouhou změtí krátkých rozhovorů, řešení aktuální požadavků, přebírání darů a odpovědí na dotazy organizační i osobní. Obdrželi jsme množství květin, obálek i darů s hodnotou osobní. O den později jsem nad nimi v klidu domova cítila dojetí, které nečekaně zasáhlo i jinak odolného chotě.

Spoluoslavenec během večera míchal drinky ostatním stejně statečně jako sobě. Nebohá najatá slečna marně běhala mezi kávovarem, barem a dřezem, kde suplovala dosud absentující myčku; personální podhodnocení napravit nemohla ani s občasnou výpomocí.

Jakkoli byla hostům nabídnuta možnost přespání v areálu, využili ji pouze tři dvojice s obytnými auty. Náš ospalý synek se ve spacáku uložil příhodně do dětského koutku, kam ho později následovali rodiče. Nejvytrvalejší hosté se loučili kolem půl druhé ráno.

V půl šesté jsem převalování nespavce přerušila individuální ranní koupelí, po které následoval últrakrátký spánek a dlouhý dopolední úklid. Mezi mytím sklenic a vytíráním podlahy jsem rozdala množství řízků, salátu a koláčků.

Na cestu k domovu – plně naloženou dodávkou s vlekem zatíženým obřím grilem – zazněla instrukce: „Jeď pomalu a prudce nebrzdi!“ Splnila jsem, ač vozidlo celou cestu upozorňovalo na závadu pravého blinkru.