kOmický blog DCCXIV.

Víkend po jarní dovolené byl ve znamení dodatečné rodinné oslavy, předcházené rozsáhlými přípravami a též likvidací následků pobytu mimo domácnost.

Při návratu rodičů doma panoval překvapivý pořádek, pouze koš na prádlo svojí kapacitou intenzitu dětské produkce mírně nestíhal. Praním jsem logicky zahájila návrat do všední reality bezprostředně po vyčerpávajících osmi hodinách v práci.

Během milosrdně nadcházejícího víkendu jsem se pokoušela vynahradit čtyřnožci absenci ranních vycházek, stejně jako v zahradě zabránit vítězství plevele nad kulturními rostlinami. Výkonem navíc byla úprava metru čtverečního před domem, kde jsem tři hodiny motyčkou ze ztvrdlé hlíny vykopávala kopřivu znepříjemňující vybírání poštovní schránky.

V rámci přípravy na dodatečnou domácí rodinnou oslavu jsem slunečný den strávila v kuchyni výrobou bramborového salátu s červenou řepou. Přičemž jsem naprosto nedokázala odhadnout množství a nakonec v lavoru umíchala pěkných 7,5 kg. (Zbylo, ale nevyhazovali jsme nic).

Upekla jsem šneky z dvojitého listového těsta s dávkou sýru a slaniny, (které později všechny snědli nejmladší dva účastníci oslavy). A též nakrájela množství zeleniny, před kterou později dala většina strávníku přednost jiným přílohám k masu, (díky kterému strávila v kuchyni většinu dne sestra).

Po zmatcích v logistice jsme naložili oslavenkyni a přemístili se hromadně na místo konání. Byť jsme se původně shodli, že přání a dary byly již předány a květiny postačí, na místě vypadala situace odlišně – asi síla domácího prostředí.

Program gardenparty zpestřovala smečka psů sestávající z mnoha čivav a maminčina „útulkáče“ neurčitelné rasy, který byl čerstvě ostříhán a moc mu to slušelo. Nedbaje na důstojný vzhled přátelsky proháněl po trávníku jedno z vánočních štěňat.

Celkem předvídatelně šlo na rodinném setkání především o konzumaci a konverzaci. Jelikož v ani jedné disciplíně nevynikám, využila jsem nabídku prohlédnout si odložené oděvy sestřiny kamarádky. Dotyčná nakupuje mnohem rychleji, než je schopna unosit, pročež často odkládá kousky, které oblékla párkrát či vůbec.

Nabídla jsem dceři, že může tašky prozkoumat se mnou, přidala se však nejen ona, ale i všechny ostatní přítomné dámy. Do prádla jsem se ovšem v rámci zkoušení šatů a kalhot svlékala jediná. V důsledku atmosféry doma před odjezdem jsem od sestry odjížděla jako čerstvá majitelka širokých džín, společenských kalhot, dvojích šatů a nadto roláku (s využitím za půl roku). Dcera ve své váhové kategorii získala pouze opasek.

Módní přehlídku jsme doplnily zkouškou cvičení na akrobatické šále, přičemž neskrývám obdiv vůči sestře, která na tuto aktivitu nezanevřela, ačkoli (i s šálou) upadla z třímetrové výše přímo na hlavu.

Při odjezdu vyšlo najevo, že mimo mě nepožil alkohol ani syn a dcera, takže babičku bezpečně přepravil nejstarší potomek a domů nás přivezla – jako poměrně čerstvá majitelka řidičského oprávnění – dcera. Což bylo velmi inspirativní, neb jsem následně usoudila, že řadu aktivit je možné dětem přenechat.