kOmický blog DCCXII.

Na dobrovolnou hladovku poněkud neprakticky navazovala krátká intenzivní dovolená. Přípravy na odjezd byly - jak jinak - hektické.

K normálnímu stravování jsem se vracela nad klávesnicí se zrakem upřeným na dva monitory, při plném vědomí neblahého vlivu tohoto víceboje na zdraví. I v ostatních kategoriích byl návrat do běžného rytmu okamžitý.

Večer před odletem jsem potomkům zajistila dostatek čistého prádla a – v oprávněné obavě z jejich možného opomenutí – řádně zalila všechny kytky doma i venku.

Pro jistotu byla v rámci péče o užitnou flóru ještě přesazena zelená petrželka. Nadto obdržel větší prostor i mangovník a nově byl zasazen zakořeněný rýmovník, neboť se zdálo praktické hlínu z podlahy nezametat opakovaně.

Postarala jsem se i o čistotu nádobí a začala tvořit hromádku turistické výbavy vedle palubního zavazadla. Drahý choť rovněž navršil skromnější hromádku ke svému batůžku. Aa k večeru odešel „na jedno“, aby se(krokem mírně vrávoravým) navrátil v jednu.

Po úplňkové noci jsem byla poněkud nevyspaná, zatímco manžel tiše pochrupkával. V brzkých ranních hodinách jsem se proto věnovala psaní, později krátce otužování a venčení čtyřnožce. K snídani jsem zvolila šetrně rozvařenou rýži (netušíc, čím se budu sytit ve dnech příštích).

Při pečení bábovky pro děti trouba oznámila, že nutně potřebuje odvápnit (o opaku jsem ji přesvědčovala už asi měsíc). Použila jsem tedy program odvápnění a poté rovnou umyla stopy používání ostatními ostatními uživateli v pečícím prostoru.

Před odletem bylo třeba slít a obnovit moji „kombuchovou farmu“, pročež jsem do odvápnění zahrnula rovnou i varnou konvici a v zápalu obnovy vyměnila i filtr na vodu.

Při přípravě oběda se mi omylem podařilo zamknout indukční desku, kterou se mi nedařilo odemknout. Evidentně jsme tuto funkci nikdy nevyužili, neb ani drahý choť, (který kolem poledne neochotně vstal), a nejmladší potomek netušili, jak indukci vysvobodit. Nakonec jsem problém konzultovala s AI a zjistila, že chyba je pouze v naší netrpělivosti. Příště budu poctivě držet 5 vteřin.

Po jídle jsem dokončila obnovu kombuchy a pověsila další prádlo, neb pokus si po jídle zdřímnout nepřekvapivě nevyšel. Dodala jsem vláhu zahradě, přemístila trochu zeminy a mulče k fíkovníku a utřela slzu nad schnoucím jeřábem.

Nakonec jsem slavnostně dobalila batoh skromného obsahu, byť jsem ještě netušila, že mi v květnovém Řecku bude chybět zimní bunda a podvlékací souprava z merina.

Speciální zavazadlo pro lety „na lehko“ se vyznačuje spoustou vychytávek, z nichž pro asi polovinu bohužel nemám využití. Například speciální kosmetickou tašku jsem naplnila, leč její obsah sesypaný do igelitového sáčku zabíral pouze třetinu místa. Praktičnost zvítězila nad designem. Nicméně možnost odčerpat vzduch z části batohu s oblečením oceňuji.

Odpoledne jsem se rozloučili s dětmi (a čtyřnožci) a vyrazili na cestu – nejprve pro přátele a poté k bratislavskému letišti. Na dotaz, zda může drahý choť řídit, přišla kladná odpověď.