kOmický blog DCCXI.

Klíčový problém způsobil sklíčenost některým rodinným příslušníkům, až klíčem k řešení problému byly zase jenom klíče.

V neděli ráno se dcera dožadovala odvozu za svým velkým čtyřnožcem, který se po pátečním přesunu do nového – o hodně bližšího – ustájení zvolna adaptoval. Coby chápavá maminka, která se právě navrátila z vycházky s menším z dceřiných domácích mazlíčků, jsem projevila ochotu usednout za volant, jelikož jsem – na rozdíl od otce – nebyla v nočním úboru.

S jistotou jsem zamířila do předsíně, kam jsem včera ráno odložila klíč od dodávky. Překvapivě se však na obvyklém místě nenacházel. Nenašla jsem ho ovšem ani na osvědčených místech po kapsách vlastních ani manželových. Na dotaz choť nevrle odpověděl, že naposledy jsem jela já, (o čemž nebylo pochyb).

Po čtvrthodině marného pátrání jsme u milého muže neuspěly s návrhem vyslat dceru na čtyřkolce, (kterou by bylo možné vyprostit skrze zahradu). Ale naopak jsme našly pochopení u sotva probraného synka, který se předchozího dne pozdě večer svým zánovním vozidlem (nyní blokujícím průjezd) navrátil zcela vysílen po týdnu natáčení rybářských závodů. Neochotně svého drahého miláčka zapůjčil.

Většinu dne jsme klíč průběžně – a stále neúspěšně – hledali. Kolem poledne se z pokoje vynořil nejstarší (stále ještě viditelně unavený) potomek a na matčinu výzvu se zašel podívat, jak zahrada během jeho nepřítomnosti prokoukla.

Pro tuto rychlou exkurzi si zapůjčil tatínkovy venkovní pantofle. Bohužel jeho otec se s odstupem pár minut rozhodl též vyrazit ven, přičemž nepřítomnou obuv nahradil nejbližší podobnou, kterou však syn využívá jako domácí. Z kombinace stresu a únavy došlo v zahradě k hádce na zásadní téma „bačkory“, které jsme s nejmladším synkem bezmocně přihlíželi. Jeho starší bratr pak odešel z domova situaci prodýchat.

V této ideální atmosféře zavolala dcera, že potřebuje odvoz zpět. S rozezleným potomkem ale zmizely z domova i klíče od jeho auta. Nakonec se tatínek po chvíli přemlouvání neochotně uvolil vyzvednout ji na čtyřkolce, kterou ráno odmítl zapůjčit. Slalom mezi výkopy v zahradě zvládl na výbornou.

Pro bezvýslednost pátrání po klíči od dodávky jsme k večeru, kdy už spolu otec a syn opět komunikovali, na pondělní ráno naplánovali „rošádu“ na dvoře, abychom mohli odjet Superbem. Náhradní klíč od dodávky má totiž drahý choť na pracovišti.

Celý „pátrací“ den jsem si byla naprosto jistá, že jsem hledaný předmět ukládala na jeho místo. V sobotu ráno totiž dcera rovněž vyžadovala součinnost při odjezdu z domova, neb dodávka se Superbem byly před domem zaparkovány za sebou v nesprávném pořadí.

Povyjela jsem dodávkou, abych uvolnila prostor dceři, a poté zaparkovala na stejné místo. Pro oprávněnou obavu ze ztráty klíče od velkého vozu při následném venčení čtyřnožce jsem se záměrně vrátila domů a odložila jej na obvyklé místo.

V pondělí ráno drahý choť realizoval speciální šachový tah s menšími vozidly, ale když jsem v kancelářském oděvu vyplula před dům, byla zde zcela překvapivě nastartovaná dodávka. Matoucí skutečnost mi manžel vysvětlil nálezem na sedadle spolujezdce v Superbu.

A cestou do zaměstnání mi pozvolna došla druhá část sobotního příběhu. Když se dcera v sobotu vracela, zdálo se mi – vzhledem k očekávanému pozdnímu návratu jejího staršího bratra – rozumné zaparkovat Superb ve dvoře a ponechat volné kryté místo k parkování v průjezdu.

Dcera před domem zavolala a dožadovala se otevření brány a pomoci s couváním skrze průjezd. Místo ovladače od vrat jsem omylem vzala klíč od dodávky, potom jsme nepochopitelně s ovladačem v jedné a nadbytečným klíčem v druhé ruce nasedla za volant a zaparkovala. Na vše jsem obratem zapomněla, ač ovladač jsem uklidila na místo.

Nezbývá, než přiznat chybu. Klíče jsou totiž klíčové.