kOmický blog DCCV.

Naše tři děti v době diskutovaného poklesu porodnosti působí mírně exoticky. A u tohoto počtu zdaleka nekončíme.

Netřeba se obávat, že jsme se po překročení padesátky zbláznili a kandidujeme na nejstarší rodiče roku v očekávání dvojčat. Naopak se u nás doma podezřele množí děti podle platné právní úpravy již dospělé.

A zatímco mně dům plný osůbek docela vyhovuje (a nebráním se konverzaci ani poskytování potravy), manžel je z jejich přítomnosti poněkud nesvůj.

Sebekriticky uznávám, že jsem ho opomněla předem připravit na situaci, kdy se doma vyskytovali pouze synkovi kamarádi chystající společný projekt. (Přestože mě potomek o této akci včas informoval.) Nebylo to překvapivé, jeden z pokojů „východního křídla“ domu se nedávno dočasně změnil ve studio se světelnou rampou programovanou od kempingového stolku.

Vzhledem k četnosti výskytu těchto dvou mladíků v našem domově v posledních měsících se již jejich přítomnosti vlastně nikdo podivovat nemusel. Navíc je oba známe pravděpodobně od první třídy (jakkoli tenkrát jsem na ně koukávala z výšky a nyní se role vyměnily).

Mimo těchto dvou příležitostných obyvatel, se kterými nás pojí i řada externích zážitků, se v našem domě vyskytuje často i třetí – přítel naší dcery, kterého se nám zřídkakdy povede spatřit, neb přichází pozdě a odchází brzo. Ostatní návštěvníci se po domě pohybují s ležérní jistotou a příležitostně s námi usedají ke stolu.

Drahý choť se ale zavedené praxi rozhodl udělat přítrž, neb se cítil nekomfortně, když se doma opět nenacházel nejstarší (usilovně pracující) syn, ale pouze kamarádi pracující na světelné show. Možná ho rozhodilo, že jsem jim – stejně jako našim dvěma přítomným dětem – nabídla topinky ve vajíčku , na které jsem navíc obětovala vejce původně určená k barvení o Velikonocích.

Poslední kapkou toho dne byly pro manžela kontemplujícího v ložnici překvapivě zvuky ozývající se ze sklepa. Místo aby se o jejich původu přesvědčil sám, halekal do kuchyně, co se to děje.

Odložila jsem žehličku a empiricky ověřila nepřítomnost světelných mágů ... a naopak shledala obsazenou koupelnu (dcerou) a nejmladšího potomka přilepeného k monitoru. Proč jsou chlapci ve sklepě jsem dále nepátrala. Ani choť nepátral, pouze zavolal brigádničícímu synkovi, že takhle to dál nepůjde.

Jelikož akce, na kterou hoši světla usilovně připravovali, již proběhla, je dosti pravděpodobné, že na otcova slova dojde. Přesto uchovávám naději, že příležitostné návštěvy zůstanou zachovány.