kOmický blog DCCIX.

Práce na zahradě jde rychle - vyměníte-li rýč, krumpáč či motyčku za lžíci a radlici bagru. Škoda, že tuto užitečnou vlastnost postaršího stavebního stroje drahý choť začal uplatňovat až pěti letech.

Než jsem stihla uvařit sobotní oběd, manžel nečekaně zahrnul část výkopu, kterým před časem vylepšil střed zahrady. Nadto srovnal cestu vedoucí od průjezdu k zadní bráně, takže – po letech nedobrovolného zahradního slalomu mezi hrby a proláklinami– téměř tvoří nakloněnou rovinu.

Výsledný dojem choť trochu pokazil, když v horní části cesty pokračoval v hloubení. Jelikož záhony byly již jarně vyplety, pokračovala jsem v slunném počasí v likvidaci plevele na skalce (a opět si připekla záda). Zákrokem stavebního stroje se poněkud změnila niveleta cesty, pročež bylo na několika místech nutno doplňovat i kameny.

Konečně jsem zasadila nebohé čemeřice z květináčů, kam byly provizorně přesunuty při loňském srovnávání grilovacího plácku, (které se rozsahem malinko zvrtlo). Všechny nás překvapilo, jak skalka prokoukla a nečekaně vykvetla.

Nejstarší potomek (zaúkolovaný tatínkem) nedávno zvertikuloval části budoucí travnaté plochy, přičemž čtvercový prostor nad záhonky jeho otec předem lehce shrnul bagrem. Společně můžeme doufat, že na hlíně nevysoké kvality něco poroste.

A dcera s přítelem, který den předem neočekávaně nabídl pomoc, přeskládali kamennou zídku kolem jahodové pidiplantáže. Obdivovala jsem jejich vytrvalost, byť dcera ochotně odbíhala pro cokoli a bez protestů vydloubala (téměř) všechny bodláky, aby nemusela nosit kamení.

I nejmladší potomek se vlažně zapojil a pomáhal na skalce i s bagrem. A čtyřnožci nás z povzdálí sledovali zaujati nebývalou výkonností a spoluprací.

Výsledek byl překvapivý. Večer jsem do zahrádky koukala se zalíbením, protože – tedy výhradně při pohledu z místa čtyři metry od vrat průjezdu – vypadala nečekaně úpravně.

Dobrý pocit by mi určitě vydržel, nebýt toho, že jsme příštího dne s mužem procházeli celou rozlehlou zahradu v marné snaze nalézt místo pro fíkovník, který je třeba přesadit ze zahrádky manželovy maminky. (Náš první pokus o vlastní úrodu fíků bohužel nepřežil druhou zimu, ačkoli jsem ho snaživě obalila netkanou textilií.)

Bylo nemožné objevit volné místo, u kterého je jasné budoucí využití a současně zachování výšky terénu. S trochou fantazie a sebezapření jsme se nakonec rozhodli zničit planou jabloň.

K jejímu odstranění (v novém duchu manželova strojního zahradničení) bude ovšem nutný přesun bagru přes většinu svažitého pozemku, podmíněný navíc odstraněním hromady větví z jarního ořezu a vykopáním neduživého maliní u plotu.

Exkurze vedla od nedokončených přístavků přes hrbatou horní část sadu k polorozpadlému chlívku a složenému stavebnímu materiálu, pokračovala kolem hromady dřeva ke zpracování do spodní neutěšené sadové části mnoha výškových úrovní. Mé původní nadšení z nečekaného pokroku v exteriérech nahradila deprese. Ale šance na změnu tu pořád je – máme na to stroj.