kOmický blog DCCIV.

Zpětně hodnoceno, ačkoli jsem ze tmy očekávala zážitek duchovního charakteru, zvítězila hmota. Leč moje o pár kilo lehčí tělo dojem vítěze nebudilo.

Dokázala jsem ale ráno absolvovat venčící vycházku, což je posledních pět let pro rozpoznání schopnosti vykonávat jakékoli jiné práce klíčové.

Díky pohublé postavě jsem hned první den „normálního“ režimu neodolala a koupila si nové sukně od kamarádky kolegyně, což lze vykládat jako pomoc bližnímu či vítězství konzumu.

A už třetí den po návratu mě přívětivé počasí inspirovalo k práci v zahradě, kde jsem pokračovala v jarním střihu jabloní. Letos jsem – ještě před pobytem – pokrytecky začala stromem před domem. Po návratu byl zásah ohleduplnější, neboť pohublé tělo zatěžovalo větve méně. Ale chyběla mi síla.

Z výše koruny jsem – vyzbrojena pouze malými a velkými nůžkami – vzpomněla na kolegyni, která vybírala jejich akuverzi jako dárek pro extchyni. Bezprostředně se na ně zeptala souseda, jehož jabloně byly již dávno úhledně připraveny na jaro.

Nabídl mi ochotně zázračný nástroj zapůjčit – s doporučením, ať jsem opatrná na prsty. K amputaci naštěstí nedošlo, neb jsem k nůžkám přistupovala s velkým respektem. Lehkost, s jakou zdolávaly dřevo, byla zarážející a nebyl důvod pochybovat, že by stejně nezvládly mé subtilní kůstky.

V pracovním zápalu jsem jim zcela vyčerpala baterii, což mě přimělo práci ukončit. Drahý choť pak šel nůžky poměrně ochotně vrátit a sám se navrátil unaven lehce společensky.

Příštího dne jsem zaznamenala nepříjemný aspekt použití sofistikovaného nástroje zapříčiněný jeho vahou. V neděli po probuzení jsem se cítila přibližně jako by mi někdo prošrouboval hrudní kost k zadní části žeber.

K rehabilitaci mi (částečně) pomohl čtyřnožec, který se neohleduplně v lese vyválel v pozůstatcích divočáka. Přibližně půl hodiny jsem následky této jeho akce likvidovala ve sprchovém koutu, kde jsem mu smyla nejen nově nabytý pach, ale i zimní nános špíny.

Do reality všedních dnů jsem se začlenila nebezpečně rychle.