kOmický blog DCCI.

Ačkoli se zimní večery začínají pomalu zkracovat, věnuji se intenzivně četbě různorodé literatury a okrajově draní peří.

Jakkoli mám neblahý pocit, že je svět zaplaven různými samozvanými kouči a guru, (z nichž nejvíce jsou slyšet právě ti, kdo mají nejméně co říct), zhltla jsem za poslední půlrok seberozvojových knih hned několik.

A po dlouhé době našla autorskou dvojici, jejíž myšlenky považuji za uchopitelné a prakticky aplikovatelné. (Navíc aniž by mě nutili kupovat jejich kurzy či zázračné přípravky.) Netvrdím, že to bylo snadné čtení – a současně jsem si jistá, že se konkrétně k těmto knihám budu vracet.

Mimo řady jiných pro mne aktuálních témat se autoři zabývali otázkou kolektivního vědomí, přičemž jsem při četbě - k vlastnímu překvapení - přirozeně připustila jeho existenci. Po stovkách stran drobného písma a hutného textu jsem ale potřebovala změnu.

Abych žánrově odlehčila, chopila jsem knihy nalezené pod vánočním stromkem – novinky Dana Browna, neboť pro jeho tradičního hrdinu vykazuji jistou slabost. Tento román popisuje velmi krátký časový úsek na více než šesti stovkách stran.

Jaké bylo mé překvapení, když mimo obvyklé dávky napětí kniha obsahovala rozsáhlé pasáže věnované kvantové fyzice a kolektivnímu vědomí. Text začínal stručným sdělením, že veškeré experimenty, technologie i vědecké studie v knize popisované odpovídají skutečnosti. Osvědčený autor nezklamal a jeho dílo jsem zdolala během čtyř večerů.

Otázku následné četby mi vyřešila nečekaně kolegyně, když nabídla zapůjčení novinky Patrika Hartla. Neváhala jsem ani vteřinu, leč chytlavé brožované vydání mi vydrželo pouze tři večery. I v této knize se překvapivě opakovala témata knih předchozích; navíc mne zaskočila jménem hlavní hrdinky. Začínám podléhat pocitu, že vše souvisí se vším.

Knihu jsem vracela majitelce s komentářem „S Manželstvím jsem skončila.“ Slovní hříčka chvíli účinkovala, neb velké „M“ se vyslovuje shodně jako malé.

Na další literaturu nemám odvahu, jakkoli mi na nočním stolku spočívají dvě další kandidátky. Jsem odhodlána dát si pauzu a věnovat se pouze večerní četbě nejmladšímu synkovi. Letité příběhy Artura Ransomeho se snad kvantové fyziky nedotknou.