kOmický blog CI.

Oslavy a setkávání považuji za důležitou součást rodinné pospolitosti. Jako dítě jsem milovala návštěvy četných tet a strýců, sestřenic i bratranců; jakkoli nás bylo třicet nacpaných v panelákovém bytě. 

...a z toho většina dětí šťastných s chlebíčky, tyčinkami a buráky. Vzhledem k počtu maminčiných sourozenců se jednalo o setkání častá.

I v manželově rodině se společně slaví. Pochopitelně „ve velkém“ především kulatá výročí. Doba i počet přítomných pokročily, změnil se konzumovaný sortiment, setkání se musela přesunout do rozlehlejších prostor.

V nevlídnou májovou neděli jsme se vypravovali na Valašsko za účelem gratulace manželově tetě. Seznámily jsem se, když se můj současný muž před lety rozhodl stavit na chalupě cestou z víkendu na Slovensku. K mému zděšení mě při této příležitosti představil rodičům i s babičkou a částí příbuzenstva. Po pobytu v horách jsem se nedobrovolně seznamovala zcela nepřipravena; neučesaná, nenamalovaná a v nevhodně krátkém tričku. Dnes to zní úsměvně; krátká trička pochopitelně už nenosím.

Cesta na oslavu měla krátkou vsuvku na chalupě rodičů, kde manžel s tatínkem instalovali pračku v koupelně. S babičkou a dětmi jsme probíraly možnosti jejich pobytu o letních prázdninách. Puberťák se na nabídku zprvu netvářil, ale díky možnosti brigádnických hodin svůj postoj – předpokládám - přehodnotí. Prcek se nebránil; babička je hodná, peče úžasné buchty, vaří marmelády, pudingy...

Původně plánovanou hromadnou rodinnou procházku zhatil déšť a aktuální teplota pod 5°C. Oslava probíhala v rekreačním středisku, kde byly naše větší děti na škole v přírodě. Syn mi ukázal okno „jejich“ pokoje a posteskl si, že restauraci nikdy nenavštívili. Zpočátku jsem si užívala, že z přítomných dětí jsou naše největší. Přesně do doby, než prcek rozlil plný půllitr  ještě před usazením hostů. Puberťák -  nemaje jiných podnětů – většinu času rezignovaně četl, ačkoli jinak knihu používá maximálně jako výplň prostoru.

Přítomné malé děti se rychle skamarádily a bavily se podlézáním stolů. Počet přítomných miminek mě potěšil a současně uvedl do reality o vlastním stárnutí. Při oduševnělé konverzaci s dámskou částí rodiny jsem si ověřila, že jsme na tom vlastně všechny podobně.  Zapily jsme to sektem.

V hovoru s mužskými příbuznými jsem se švagrem dospěla k závěru, že elektřinu si do sklepa mohu natáhnout sama. Tato inovativní myšlenka mě dosud nenapadla. Rovněž jsem zaznamenala informaci o možnosti rychlé výstavby příček z ytongových tvárnic. To vše nad slivovicí a experimentální jablečnou pálenkou.

Elektrikářské inspirace byly doplněny i náměty jak aktivně využít plody naší zahrady jiným způsobem než na tvorbu kompostu. Pokud tedy po mém sadařském radikálním a mrazivém květnu ze stromů bude co sklízet. Minimálně slivoně, jejichž prořez byl odložen na podzim, mají jistou šanci.

Navzdory neotřelé kombinaci pití jsem odjížděla ve společensky zcela přijatelném stavu, leč zcela podle očekávání jsme po návratu doma už nic neudělali.

Příští zcela nevýznamnou příležitostí oslavovat je můj svátek. Shodou okolností jej oslavíme „komorně“ - pouze s pár příbuznými a přibližně tisícovkou cizích lidí. Ale zato s prelude ohňostrojem.