kOmický blog CDXXXVII.

Totální vyčerpání rolí pomocnice amatérského stavitele jsem dočasně vyřešila zcela chlapským způsobem - odjela jsem na ryby.

Původně volnější týden nabral otáčky; nečekaně jsem masírovala, ocitla se v kavárně i v hospůdce, při krátké jízdě jsem odvála prach z jízdního kola, abych v pátek po práci ujížděla se dvěma pruty a nejmladším synem za sestrou na dvoudenní pobyt na chatu.

Odjížděla jsem s výčitkami svědomí, neb doma zůstával drahý choť na práci sám. Alespoň jsem mu  dovezla od kamaráda kango, aby nemusel skálu na dně výkopu lámat ručně. Ale jediného víkendu, který se mi v nabitém prázdninovém programu podařilo vyčlenit, jsem se vzdát nechtěla.

Od počátku byl pobyt plánován jako relaxační a rybářský; vzhledem k opravdu letní předpovědi nejlépe s knihou v plavkách u vody. Rybářská část měla zaplnit alespoň dva první řádky rybářské povolence (a ideálně i nějaké místo v mrazáku).

Po ročním nevyužití bylo nutné lehce zrevidovat výbavu. Před odjezdem jsem přikoupila nezbytná krmítka a háčky a pár zbytečností, pročež se nákup poněkud prodražil. Doma jsem (střídavě úspěšně) hledala vybavení u syna v pokoji, zatímco mi telefonicky uděloval královské rady z břehů Labe. Návod na navázání krmítka jsem potupně vyhledala na youtube.

K vodě jsme dorazili k večeru. Než jsem přemístila chlazené potraviny do lednice, dožadoval se synek plavek, aby s bratrancem mohl vyzkoušet teplotu vody. V přehradě celkově strávili tolik času, že by nás nepřekvapilo, ani kdyby jim začaly růst žábry.

Po nezbytném zabydlení a obhlídce dosavadních obdivuhodných výsledků rekonstrukce chaty jsme se sestrou usedly na verandě se sklenkou lehkého vína. To se osvědčilo i pro večer přístí, kdy jsme ke konzumaci a konverzaci přizvaly i maminku, která oproti svým zvykům neodmítala, když jsme jí dolévaly. Až jsme ráno měly výčitky, zda jí nebude špatně.

Víkendové rekreační rybaření (a jeho nečekané úspěchy) brzo inspirovaly nového souseda, který též usedl k udicím. První den jsem zakončila s několika úlovky a se zjevně patrným tvarem horního dílu plavek opáleným na hrudi. V neděli jsem se na chytání bronzu již tolik nesoustředila, naopak hlásiče pípaly tak často, že mě z běhání po schodech k udicím bolely svaly na nohou. Nově zakoupený sak na ryby byl hojně využit.

Největší lovecký úspěch přesto zaznamenali naši kluci, kteří do kuchyně přiběhli radostně oznámit, že mají kapra. Byli nadšení; stejně jako já, když jsem při pohledu na rybu sotva splňující míru naznala, že tento úlovek můžeme zodpovědně propustit. Šťastlivce jsme pouze vyfotily.

Početný úlovek cejnů byl naopak - s nutnou dávkou sebezapření - zpracováván dlouho, abych pach rybiny navzdory urputnému mytí cítila ještě dva dny. Snad proto, že jsem z menších ryb po večerech připravovala populární rybí salát.

Vodu a chatu, ke které mám silně nostalgický vztah a spoustu vzpomínek, jsem opouštěla nerada - nejen proto, že teplota vzduchu vysoce přesahovala třicítku i v začínajícím podvečeru. Syn sdílel podobné pocity, protože si prostřední i společnost bratrance užil - ačkoli vidina počítače v dětském pokoji jeho neštěstí mírně neutralizovala.

Mé domácí vyhlídky byly vesměs mnohem méně lákavé. O to větší bylo překvapení, když jsem v neděli večer hleděla v zahradě do kompletně vykopané jámy téměř připravené pro instalaci nádrže.