kOmický blog CDXLI.

Druhý den manželovy nepřítomnosti jsem volila program uvážlivěji, nicméně okolnosti moji snahu relaxovat úspěšně hatily.  

Ráno bych si teoreticky mohla přispat, neb bylo domluveno zaměření oken za účelem pořízení sítí proti hmyzu, (aby nás v zimě neobtěžoval). Leč někdo musel probudit a vypravit potomstvo na autobus. Čtyřnožeč mě při přípravě svačiny vyčítavě sledoval v obavě, že přijde o ranní procházku. Před sedmou domov opouštěly děti k zastávce a my dva k lesu.

Volný čas po návratu jsem vyplnila hledáním ploutví z manželovy inzerce. Mise nebyla úspěšnější oproti včerejšku, navíc byla zcela zbytečná, neb kupující přehodnotili svůj původní spěch. To jsem se ovšem dozvěděla až po druhém pečlivém přerovnání předmětů na vytipovaných možných úložištích ve sklepě, šatně i ložnici.

Příchod technika ohlásil pes dříve než zvonek. Střední lesní okruh byl zřejmě nedostatečný, neb přerostlý domácí mazlíček příchozího vítal natolik usilovně, že znemožňoval měření oken. Zavřela jsem ho dočasně do chodby ke sklepu, kde jsem mu starostlivě rozsvítila. Že jsem ho následně zapomněla propustit ven mi došlo, až když jsem parkovala u kanceláře.

Odpoledne jsem vyzvedla potomka u své maminky, se kterou jsem mohla výjimečně chvíli setrvat, neb na nás v autě nečekal nervózní řidič. Po odchodu jsem před domem převzala od kamaráda historický fotografický zvětšovák, který měl zapůjčený pouhých přibližně dvacet let.

Čtyřnožec své vysvobození náležitě ocenil radostným během po dvorku a poskakováním ohrožujícím mé business šaty. Usoudila jsem, že mohu chvíli využít pozdního sluníčka a usedla s knihou venku. Bohužel maxipes nadále intenzivně projevoval svou náklonnost, především pokusy usadit se do křesla současně se mnou (neprojevujíc žádnou úctu kníhám). Relax netrval dlouho.

Po pár stránkách se ozval kurýr s informací o doručení nákupu. Došlo mi, že bych měla upécit korpus dortu, neb narozeniny staršího ze synů se rychle přiblížily. Při distribuci potravin z papírových tašek jsem proto rovnou ze spižírny vytahovala mouku a cukr.

U přípravy korpusu a krému jsem dopila zbytek bílého vína, ale také připravila večeři přítomnému nejmladšímu dítku i nepřítomnému téměř dospělému. Oslavenec totiž trávil večer na brigádě a bylo mi jasné, že bude mít při pozdním večerním návratu hlad. Dcera také brigádničila, leč více pohodově a především pobytově. 

Když hodiny atakovaly půl deváté, vydala jsem se krátce vyvenčit psa. V nejvzdálenějším bodě, kam jsem byla pod veřejným osvětlením ochotna dojít, zmizel nečekaně ve tmě. Bezradně jsem pár minut koukala na setmělou polní cestu a přemýšlela, zda bylo rozumné teplo domova opouštět. Naštěstí zběh po pár hvizdech a výkřicích přiběhl zpět - s podezřele nadšeným výrazem.

Doma jsme s nejmladším dítkem zhlédli závěr filmu a odešli na lůžko každý na jinou stranu domu. Ani v tomoto případě jsem však mnoho stran textu nezdolala a pozdní příchod syna ani manžela mne neprobudil.