kOmický blog CCCXCVI.

Prostorný suchý sklep sklep může být pro hojně obývaný příbytek požehnáním... nebo nečekaně prokletím.

Kdysi nám původní majitel domu barvitě líčil, že s kopáním pod domem prostě nemohl přestat (jakkoli jeho nadzemní části volaly - v předpokládaném souzvuku s obyvateli - po akutní obnově). Sklepní prostory tak získaly přezdívku sestávající ze slova "prokletí" spojeného s příjmením nešťastného muže.

Po provním rozsáhlem úklidu (zahrnujícím kamení, hlínu, suť, prázdné plechovky a střepy) se stupně ve sklepení ocitlo víno, brambory, jablka a zavařeniny a též mnoho předmětů, které se nepodařilo umístit jinde. Od baretií fotovoltaické elektrárny po lyžařskou výbavu celé rodiny; vše postupně doplněno o synův nafukovací rybářský člun, dvě prádzná akvária, nadbytečnou lednici či barvy a stavební směsi chráněné před mrazem. Rozlehlý prostor se stal zprvu nepřehledným a později i neprůchodným, několika průběžným částečným úklidům navzdory.

K zavedení definitivního pořádku se drahému choti podařilo získat za odvoz masivní plechové regály - nápadně připomínající vybavení prodejen Pramen z mého ranného mládí. První dávku polic, výplní a stojen přivezl v úterý a za synovy pomoci provázené brbláním ji přemístil do sklepa.

Druhou várku nakládal s mojí především psychickou pomocí, neb jsem - cestou z práce v podpatcích, silonkách a kabátu - překvapivě odmítla vynášet z vlhké garáže špinavé předměty. Pomohla jsem štítivě přemístit pouze asi deset kilo příčníků, které se povalovaly v mokru na podlaze, aniž jsem si zásadně znečistila šat.

Na sobotu byl vyhlášen úklid o podlaží níže než obvykle, obohacený o vynášení cihel. Nabídky tentokráte aktivní pomoci jsem zalitovala už v okamžiku, kdy jsem vybavena pracovním oděvem a rukavicemi sešla schody. Běžně těžko prostupný terén se stal zcela neprůchozím, neb police, výplně, stojny a příčníky byly opřené úplně všude.

Hlasitě a zcela zbytečně jsem se dotázala, zda nebylo lepší nejprve některé předměty odstranit. Drahý choť na svém ryze chlapském přístupu vady neshledával a čile vršil nestabilní druhově pestrou hromadu ve středu místnosti, aby vyprázdnil původní úložné prostory při zdích sestávající z porothermových cihel a hurdisek.

Stavební materiál z původní kreativně pojatých polic jsme úzkou uličkou mezi vozíkem, člunem a akváriem vynášeli vzhůru po schodech a ukládali v protějším přístavku v průjezdu. Opakované výstupy s hendikepem jsem pojala jako trénink na půlmaraton, pouze zdvihání hurdisek nad hlavu mi do přípravného programu úplně nezapadalo.

Vzniklý prostor při stěnách jsme záhy vyplnili novými regály. Navzdory jejich masivnosti byly vlastně jen velkou skládačkou, která do sebe (po pár ranách či zaklení) snadno zapadala. Po několika pokusech a omylech s logickým uložením předmětů se podařilo vytvořit z regálů velké písmeno L kopírující (z části) severní a východní stěnu.

Svůj kout získala nepotřebná elektronika (přemístěná synem a chotěm), nadbytečný nábytek i zavařovací sklenice. Odstranila jsem i poslední přepravky s uskladněnými jablky (jejichž zpracování podlehla část večera). Bohužel celkový dojem stále kazí dvě vyřazené kancelářské židle a nesourodá hromada kbelíků a pytlů stavebních hmot.

Vzhledem k faktu, že za poslední rok jsme ve sklepě uklízeli přibližně čtyřikrát (s výsledkem stále nedostatečným), nejsem si zcela jistá, zda současná varianta "prodejna" je variantou konečnou. Ale nezoufám, o drobný krůček k úspěchu se jistě jedná.