kOmický blog CCCLXXXVI.

Přibývající věk je nepřímo úměrný výdrži při bujarém silvestrovském veselí, stejně jako ochotě se podobných akcí účastnit.

V závěru roku jsem se cítila především vyčerpaně. Naopak naše dvě starší děti měly plno elánu a plánů; například nový rok řádně přivítat ve společnosti vrstevníků - pročež nás intenzivně podporovaly, abychom závěr roku strávili s přáteli a (především) mimo domov. Společensky založený tatínek potomkům celkem ochotně vyhověl.

Původně měla v našem domečku probíhat dvojitá párty dceřiných i synových spolužáků. Nakonec došlo pouze k umírněné variantě sestávající výhradně ze spolužaček naší holčičky.

I matka našla na nastaveném modelu pozitiva, neb přípravy zahrnovaly pouze drobné občerstvení a domov nebylo třeba před opuštěním uklízet. Navíc nutnost dovézt manžela a nejmladší dítě v brzkých ranních hodinách domů dokonale zamezila případné novoroční nevolnosti.

Abstinenci jsem kompenzovala konzumací pochutin (neb nějaké neřesti mít musím). Manžel to pojal obráceně a pravděpodobně mírně přecenil své schopnosti, jelikož kolem desáté večer zaujal polohu ležícího střelce na cizím gauči. Probral se před půlnocí nešťasten, že prospal předplacený silvestrovský zábavní pořad.

Cestou domů devítiletý synáček tvrdil, že se mu nechce spát, což pár minut po příjezdu demonstroval pravidelným oddechováním. Já vydechla jednou úlevně, když jsem se nepříjemnou mlhou k domovu bez nehod propracovala a dům stále stál.

Odpočatý otec zrevidoval stav budovy, obyvatel a návštěvníků, načež vesele usoudil, že je čas na long drink a zhlédnutí záznamu vysílání. Další hodiny hleděl na televizi, zatímco jsem se pokoušela usnout s polštářem na hlavě. Konzumace ginu s tonicem mi bohužel nebyla nikterak nápomocna, zabralo spíše bezvědomí z nedostatku kyslíku.

V Novém roce jsem téměř svěžě absolvovala novoroční mnohakilometrovou vycházku se psy. Počasí bylo přívětivé a zprvu nesmělé slunce nakonec zvítězilo nad mlžným oparem; což do začínajícího dne i roku vneslo mírný optimismus.

Během novoročního dopoledne se po domě trousily drobné postavičky se skromnými žádostmi o čaj a rohlík. Žádná z nich naštěstí barvou nekonkurovala pokojovým rostlinám. Mírně pobledlý byl jen manžel.

Bude-li nastávající rok odpovídat klasickému přísloví, mohu jej čekat poklidný a střídmý. Ale jsem realistka.