kOmický blog CCCLXXXV.

Ze soutěžního vědomostního pořadu vysílaného v dobách mého dětství mám v podvědomí uložené spojení slov "kultura za 500".

Přiznávám, že jeho jméno si nevybavuji. Při placení se mi ale zmíněné sousloví vytane na mysli  nebezpečně často, jakkoli částka dávno neodpovídá realitě.

Týden mezi svátky jsme měli zpestřený rodinnou návštěvou kina. Domnívám se, že to bylo historicky poprvé - a dost možná i naposledy, kdy nás všech pět sedělo společně v pohodlných sedačkách Cinema City. Lístky na pokračování Avatara kupoval manžel on-line, (přičemž za tuto vymoženost zaplatil speciální poplatek).

Děti se nepřekvapivě dožadovaly pop-cornu k umocnění zážitku; občerstvení hodnotou odpovídalo další vstupence (a ještě nám v průběhu reklam bránily ochutnávat). Pochopitelně zásoby došly již v první čtvrtině filmu. Při odchodu jsem investovala do velké lahve coly, aby děti cestou domů neumřely žízní.

Když připočtu, že starší syn ztratil bezdrátová sluchátka, vyšel nás výlet za kulturou poměrně draho.

Následující poslední pracovní den v roce jsem si odvážně naplánovala čerpat poslední den letošní dovolené. Inspirováni mořským světem a svátečním lenošením, vyrazili jsme s nejmladším dítkem do aquaparku vybaveni příslušným předplaceným čipem. Brzký příchod se vyplatil, ráno v bazénech nebyly ani dvě desítky plavců. Později se pochopitelně hustota zalidnění zvýšila.

Nepodařilo se mi uplavat ani jeden bazén, zato jsme vyzkoušeli všechny atrakce včetně vířivky, ve které synek vydržel neuvěřitelné tři minuty. Povedlo se ho přemluvit k jízdě na tobogánu, kterou však již netoužil zopakovat (protože na konci údajně cáká voda) a nejvíce času jsme společně strávili potápěním - pravděpodobně inspirováni shlédnutým dílem Jamese Camerona. Pro tento účel jsem měla půjčeny velmi růžové plavecké brýle po dceři; při tomto image ani nevadilo, když synek chtěl, abych si lehla na dno nebo plavala jako delfín. Vypadat důstojně bylo totiž naprosto vyloučené.

Světlým okamžikem byla návštěva mokrého baru, kde potomek konzumoval, zatímco matka ovinutá ručníkem se - celkem marně - pokoušela získat energii z maličkého espressa. Pochopitelně konzumaci bylo třeba při odchodu uhradit.

Řádně rozmočeni jsme před polednem doplnili zásoby na Silvestra v nejbližším supermarketu a vyrazili k domovu. "Kultura za pět set" rozhodně proběhla, a to hned několikrát.