kOmický blog CCCLXXIX.

Dcera před pravidelným odjezdem ke koním nekompromisně oznámila, že práce doma počká a je čas využít poukaz na vyjížďku, který jsem obdržela k narozeninám.

To byl asi důvod, proč toho dne nasněžilo, neb jsem si bílé pláně z koňského hřbetu přála vidět. Po letním barvitém líčení majitelky stájí o kráse zasněžené krajiny jsem ovšem měla v hlavě představu zahrnující modrou oblohu a prašan, nikoli hustou mlhu a odměk.

Choť se tvářil dosti překvapeně, ale dceřin zápis v rodinném kalendáři hovořil jasně a jiný termín do konce roku nepřipadal v úvahu. Odevzdaně se zeptal, kdy se vrátím a odebral se do koupelny (poklízet nářadí).

Nepovedlo se mi najít starou zimní bundu, podvlékla jsem proto starší softshellku a jezdecký outfit doplnila o kalhoty na běžky a goretexové boty. Výsledek završený kšiltovou čepicí byl ohromující - alespoň podle výrazu paní v zahradnictví, kde jsem cestou vyzvedávala vtipně přesměrovaný balíček se světelným řetězem ze Zásilkovny. Kreativní kombinace oděvu zapůsobila i na dceru, která se starostlivě optala, zda nezmrznu.

Při sdělení, že tatínek uklízí v koupelně, její výraz potvrdil, že přemýšlí o jeho zdraví duševním. Pouze do chvíle, než jsem v reakci na něj upřesnila, že otec neodstraňuje vodní kámen z umyvadel ani zbytky zubní pasty ze zrcadla.

Nafasovala jsem dceřinu helmu. A překvapeně sledovala, jak se moje jindy upravená slečna bravurně pohybuje (v půjčených botách) po rozbláceném dvoře a na vzhled nehledíc přehazuje rukama seno.

Při přípravě koní jsem se naučila čistit kopyta, s pomocí oře osedlat... a mohly jsme ve dvou vyrazit. Za ustájením byla vrstva bahna ještě mnohem větší a moje kobylka do ní před cestou trochu přidala. Po návratu jsem se dozvěděla, že do takto obohacené řídké směsi občas někdo z koně upadne - což bych zkoušela opravdu nerada.

Zimní vyjížďka mě - navzdory nízké viditelnosti - nadchla, pouze jsem si při kontaktu s koněm záhy promáčela rukavice. Některé úseky cesty jsem poznávala z letní vyjížďky a po prvním klusu a cvalu se cítila poměrně jistě, ač mě kobylka občas svéhlavě natlačila do zasněžených větví. Až v závěru jsem při předposledním cvalu neplánovaně opustila koňský hřbet.

I zde moje holčička - kromě odchycení koně - projevila nečekanou péči o můj zdravotní stav. Naštěstí jsem mimo naraženého boku a pár modřin měla jen pošramocené sebevědomí. Dosud nikdy mě nenapadlo, že by se o svou bláznivou maminku mohly děti bát.

Na posledním běžeckém úseku jsem byla dotázána, zda jeji chci využít. Pochopitelně jsem chtěla, abych neodjížděla s dojmem vlastní neschopnosti. Tentokrát jsem se kontaktu se zemí šťasntě vyhnula, což dcera pravidelně každých pár metrů kontrolovala.

Okamžiky, kdy děláme něco společně s odrustajícími potomky začínají být vzácné. Proto je třeba jich využívat.

Po návratu domů jsem v rychlosti stihla nějaké domácí práce, abychom s přáteli k večeru vyrazili na vánoční trhy do Brna. Účel cesty byl vyjádřen poněkud nepřesně, jelikož manžel celou dobu agitoval, abychom šli do hospody - což se mu splnilo. Příštího dne jsem blahořečila roli řidiče, neb ostatní účastníky bolela hlava - mě pouze naražený bok.