kOmický blog CCCLII.

Manažerské dovednosti podědil potomek po otci; pro prosazení svých rybářských zájmů zorganizuje i dvoudenní rodinný výlet.

O chytání na Labi hovořil synek dlouho, později připsal do kalenáře konkrétní prázdninový termín. A když otec vznesl zjevně očekávanou námitku vzdálenosti, byl připraven. Bryskně nabídnul zajistěné ubytování, abychom i my poznali krásy města Čáslav a jeho okolí.

Ocenila jsem kreativní přístup a vlastní souhlasné stanovistko předložila drahému choti k vyjádření. Neprotestoval. Ač neváhal připomenout, že jsem to obvykle já, kdo má nutkavou potřebu pracovat na dokončení slavné rekonstrukce společného domova.

Přiznávám, moje poslední oprava byla výplň dveří kadibudky na chatě, kterou jsem na původní místo provizorně připevnila jediným novým hřebíkem. Zpuchřelá překližka se po dni mírně sesunula, což do prostoru zbaveného elektrifikace propouštělo alespoň trochu světla.

Obdobně střecha našeho domu světlo stále propouští, stejně jako v zimě nechává unikat teplo z dětských pokojů...

Návrh vzít do Čáslavi kola jsem vítala - s mírnou pochybností, zda se s objemnou rybářskou výbavou vejdeme do auta. Syn přezíravě pronesl, že máme přece dodávku. Při nakládání tří bicyklů a množství khaki zavazadel již tak suverénní nebyl. Hru Tetris v nákladovém prostoru nakonec završili pánové vítězně.

Tropický týden zakončila páteční noční bouře, po které teplota poklesla k 16°C. Prcek opanoval moje lůžko, pročež jsem bezesně nocovala na karimatce. Rybář odjel brzo ráno. Tři cyklisté se mnohem později vydali do deště, jehož vytrvalost jim umožnila poznat krásy zámku Žleby. Po poutavé prohlídce již nepřšelo a nízku venkovní teplotu dobře kompenzovalo intenzivní stoupání.

Mokrá turistická cesta v lese vyžadovala technicky zdatnější jezdce než jsem já a nejmladší potomek. Když se kamenitá pěšina zvrhla v koryto potoka, vedl kolo už i manžel. Průchod Lovětínskou roklí za nohy popálené od kopřiv a ošlehané ostružiním určitě stál; nápadná paralela s loňskou manželovou alpskou zkratkou je dílem náhody.

U zříceniny hradu Lichnice jsme ochutnali všechna tři pseudojídla (párek v rohlíku, langoš a hranolky) z jídelního lístku, následovaná točenou zmrzlinou. Posilnění výletníci vyběhli i na rozhlednu. A cestou zpět se stavili u Pekla (rybníku), u velmi retro bufetu s ilustrativním osazenstvem.

Druhou noc jsem na zemi trávit odmítla, pročež dvoulůžko opanoval potomek až v nestřeženém okamžiku hlubokého spánku rodičů. Za výrazně příjemnějšího počasí jsme pak dopoledne na kolech absolvovali  okruh kolem Čáslavi; jen návštěvu zámecké zahrady v Třebešicích jsme vynechali.

Po poledni jsme naložili do dodávky kola, rybářskou výbavu i děti a vyrazili k domovu. Kde jsme se až do večera věnovali domu a zahradě, únavě navzdory.