Americký sen (93)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Rok oprav, o Praze a stávce televizních zpravodajců. Vancouver, 15. ledna 2001.

Ahoj Ingrid, Franto & B+V+H,  minulý rok byl pro mne rokem oprav. V práci opravuju cizí programy, dal jsem dohromady dvě starší kola pro Luisu a Destiny na jízdu v dešti. Dodávku Dodge ještě nemám spravenou. Motorka se mi pokazila. Předchozí vlastník byl vášnivý mechanik. Naneštěstí měl obě ruce levé. Z ničeho nic mi přední vidlice přestala pérovat a brzda se nechtěla uvolnit. Teď vše pracuje jako nové.

Konec bědování. Nářky se dobře píšou, dobře rozepisují dopis. Maple View se příliš nezměnilo od posledního dopisu. Koně pořád máme. Pokračuju se stavbou rámu na stan! Víc práce, než se zdá, zvláště teď, když pořád prší, pokrok je pozvolný. Zatím jsem postavil co je na obrázku. Spoje jsou udělané přibližně tradičním japonským způsobem. Ačkoli mají tvar jako originál, přesnost není japonská.

Slyšeli jsme o stávce televizních zpravodajců. Z naší strany celá událost připomínala Kocourkov. Zaměstnanci jdou do stávky, protože se jim nelíbí pan vedoucí? Nevídáno! Pročpak si nenajdou vedoucího podle svého vkusu někde jinde? Že by chtěli pravdu a nestrannost v televizi? Ha, ha, ha, ha.... Pojďte dětičky, probuďte se. Čím dřív, tím líp. Šedesátý osmý je dávno pryč, ujel z prvního nástupiště. Praha je Praha a Solnohrad je hlavní město Solnohrad.

O Praze. Praha je krásná. Na obrázku, zdaleka. Na každé z mých mnoha cest do Prahy jsem skončil s prosíkem. Bloudil jsem v ulicích a prosil o ubytování, nebo oběd a nebo o dopravu. Bez výjimky, po mnoha odmítnutích, jsem jedl v Lucerně, když jsem se vzdal naděje na něco lepšího. Odbyté jídlo, viditelně. Odbytá obsluha. Že jim to není hanba! Myslel jsem a připadla mi na mysl Sodoma a Gomorra. Až u nás ve Státech se mi rozsvítilo! Praha je něco jako Vatikán. Je v Čechách a to je vše. Nemá nic společného s Československem. A jako Francek Kafka – pražský spisovatel, Pražáci nejsou Češi. Krásy Prahy jsou dlouholetá propaganda. Nevzpomenu si ani na jeden okamžik v Praze, kde bych se zastavil a řekl si, hmm, to je dobře udělaný, to si musím zapamatovat. Praha je malebná. Ale malebné jsou také Ostravské haldy.

Ptáte se, co je nového? Vše při starém. Honza pracuje v laboratoři. Poslední dobou utratil hodně peněz za elektronické hračky: počítač a programy od místní společnosti 15 mil na východ od Seattlu. Už si dodal dostatečné odvahy a zaslal resumé k místním lovcům lebek (head hunters) – to jsou hledači zaměstnání. Luisa je pořád na cestách. Ráno vyrazí do školy – vyjíždí na kole s velkým batohem na zádech. Ze školy jede přímo do Gymnastiky Světových Hvězd (World Star Gymnastics), kde učí malé děti gymnastiku. A nebo sama bere hodiny. Z gymnastiky jede do Camas, kde má místo v klinice. Do školy chodí na všeobecné předměty – matematika, fyzika, chemie, které musí znát, než ji přijmou na medicínu přírodního léčení. Destiny si koupila pick-up, malý náklaďáček typický mezi americkými burany. Udělala si zkoušky na plavkyni (plavčici) a hlídá dva bazény. Během dvou měsíců v práci zachránila 3 životy. Nejdřív klučík asi osmiletý běžel kolem bazénu, zakopl, uhodil se hlavou do hrany startovního bloku a spadl do vody. Potom malá holka, co neuměla plavat, stoupla do hluboké vody. V záchvatu paniky se potopila. Nakonec, starší člověk, přes váhu, dostal infarkt v přecpaném bazénu.

Strýc Pepa mi napsal dopis s adresou a telefonem Aničky. Hlídá děti pro rodinu žijící nedaleko Nového Yorku, v New Jersey. Mluvil jsem s ní jenom krátce. Dala mi e-mail adresu. Jenomže adresa nepracuje. Musím jí ještě jednou zatelefonovat.

Papír, na němž píšu, vypadá dobře – v krabici. Jináč je to utrpení po něm psát. Hlavně že se jmenuje „script“ - rukupis. Už toho mám dost, nemohu psát více. Navíc prskla svíce a proto končím.

Zdraví Vás Václav.