Americký sen (108)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O velkém ďolíku a čtení japonského písma. Javorová Vyhlídka, podzim, zima 2008.

22. září. Ahoj Ingrid a Franto, nemůžu říct znenadání, a už máme Velký Ďolík. Očekával jsem, že přijde už několik let. Konečně, minulý týden, přišel. Taková událost se stane jednou za 70, možná 100 let. Dobrý důvod na napsání dopisu. Každý den se musím o něco postarat, jako dnes mi chcíply blikače na motorce, že na konci dne není pomyšlení na dopis. Ale když máme takovou historickou událost jako Velký Ďolík, pojedu zítra bez „blinkrů“. Velký Ďolík (Grejtová Deprese v moderní češtině) začala minulý týden, kdy nula z nuly pošla a banky jsou bez peněz. Nezdá se mi, né, že by se něco brzo zlepšilo. Útrapy se potáhnou po několik let. Řekl bych 10, možná 20 let.

6.října. Vše podle plánu. Banky bankrotují: taci baňkarti! Švindéři ve vládě švindlují. Nic nového, nic se nezměnilo ode dne, kdy jsme tady přijechali. Bez výjimky, každý rozený Američan má za to, že jediným důvodem podnikání jsou peníze. Dále, jediným důvodem zaměstnání a podnikání je, aby se člověk měl dobře. Přímým odvozením z těchto tvrzení plyne, že na práci, její užitečnosti, nezáleží. Zkrátka, Velký Ďolík byl už dlouho na čase.

5. prosince. V listopadu jsem dostal povolení na rozkladač odpadů (septic): po jednom a půl roce! Takovou oblbovačku, nebo kafkovinu, jsem ještě nezažil. Zatím kopu odtokové pole. Na jaře jsem zažádal o stavební povolení, které se protáhne. Naše stavba je nepředpisová a z toho důvodu musíme spočítat každou drobnost a vykreslit každou podrobnost. Mám asi polovinu výpočtů, možná víc. Rozkresluju střechu. Na střechu nemám příručky v angličtině, ty které vysvětlují, jak se dělají křivky, jsou jenom v Japonštině. V létě jsem našel a objednal knížky z Japonska, ale ony se nedaly číst! Zašel jsem do místní Japonské společnosti s prosbou, jestli by mně nepřečetli stránku. 3- 4 lidé se sešli obhlížejíce stránku. „To my nemůžeme číst. Přijďte ve čtvrtek, máme tady člověka, který umí číst“. Přišel jsem ve čtvrtek, jenomže náš člověk taky nemohl číst. Z důvodu, že Japonská znaková abeceda kanži má téměř 9.000 znaků a obyčejní lidé znají jenom asi 800. Noviny a časopisy a lehká literatura jsou psány ve zvukových abecedách hiragana a katakana, možná pár znaků v kanži. Václav