,, ZASE slivovice?!" děl pan prezident

Vyráží-li světaznalý obyvatel moravského Slovácka směrem do vnitrozemí a dále - například kvůli účasti na pracovním školení, nikdy neopomene přibalit do svého příručního zavazadla i lahvinku slivovice. Schválně - pročpak asi? No tak, opravdu se zase někdo ze čtenářů začal potutelně usmívat v domnění, že slivovička bodrým cestovatelům během jejich poutě (z balíkova do civilizace :-)) slouží jako lety prověřený posilňovací prostředek? Nula bodů!

Přibalená slivovice totiž svůj transport  z valné většiny zvládne přečkat v neporušeném stavu a její pravý čas nastává až po příjezdu na místo určení. Stává se tak v okamžiku kdy padne osudová otázka: ,,Á ty jsi ze Slovácka - slivovici máš?"

Zmíněná otázka bývá pokládána v mnoha variantách a po získání kladné odpovědi pak na ni rafinovanější část tazatelů naváže: ,,Mno, chtělo by to něčím zakousnout - nemáš uzené?" Poučenější domorodci proto vozíjá aj klobásky -  né teda, že byzme moseli, ale nejzme přeca lakomí a fšeci  to už o nás víjů. To enom na okraj - omlúvám sa, že píšu po našém, hneď sa opravím.

Jako dospívající slečna jsem image rázovitého bodrého lidu prezentovanou v podobě stařeček Pagáč a spol. snášela docela těžce. Zvláště, když k nám do blízkých kasáren narukovali švarní chlapci z Čech a líčili nám své nefalšované zklamání z toho, že tady po ulicích nechodíme v krojích, nevyzpěvujeme si do kroku lidové písničky a ani s naším slibně se jevícím temperamentem to prý v reálu není zas tak slavné...

No, vrátím se ještě k pověstné slivovici, někdy to s ní asi fakt přeháníme. Ale nemyslím tím pití, protože věřte či nevěřte - nepije ji u nás každý (a ti co ji pijí rádi zase třeba nemají pro samou práci kdy...)

Historek spojených se slivovicí a průběhem předávání této drahocenné léčivé tekutiny se však u nás vypráví věru dost -  ,,Tož povím vám třeba tú o panu prezidentovi":

V jedné folklórními slavnostmi proslulé obci našeho regionu se obecní zastupitelé dlouho radili jak co nejstylověji uctít pana prezidenta při jeho plánované návštěvě a nakonec se rozhodli na jeho počest slavnostně vykopat desítky let odpočívající láhev slivovice.

Pan prezident  pak prý předávanou drahocennost přijímal s typickým (udiveno ušklíblým?) výrazem, pokyvoval přitom lehce hlavou  zleva doprava a velmi pomalou dikcí  avšak s důrazným akcentem pronesl památečnou větu: ,,Hmm, hmm, hmm - zase slivovice." Na jeho obhajobu dlužno dodat, že inkriminovaná navštívená obec byla již jeho několikátou zastávkou na okružní cestě po Slovácku...