Vánoční blog - Od Ježíška si zasloužím jen prvotřídní diamanty...

vánoční povídka: ,,Děkuji Ti Ježíšku", zašeptaly sladce mé svůdně nalíčené rty. Diamantová brož za 37 700,- Kč zasluhuje  věru vroucí poděkování! Zvláště jedná-li se o něžný starosvětsky vyvedený kvíteček fialky s umně vsazeným blyštivým briliantem. Kvality VVS ! Horlivý prodavač ta tři písmena papouškoval snad stokrát. Jako by mě to nějak zvlášť oslovovalo... Jako by nás dobře neznal! ,,Zajímám se jen o prvotřídní zboží", deklaruje  přece můj muž pokaždé a s patřičným důrazem již ve dveřích dotyčného  starožitnického krámku. A dosytosti si přitom užívá upoutané pozornosti ostatních přítomných nakupujících (či spíše jen ,,zúčastněné bandy čumilů" jak je spolu trefně nazýváme...)

Maxík a Anelka ve svátečních šatičkách divoce pobíhají kolem zářícího stromečku a piští štěstím. Jak jen jsou šťastní! Maxík měl největší radost z červeného ferrari  - ačkoliv nebrumlalo úplně přesně jako to velké tatínkovo... A zlatíčko Anelka?  Jak si ta beruška obřadně vybalovala každou barbínku!

Která máma by se nechtěla nechat znova a znova  dojímat takovými okamžiky?!

Tak konečně - mí zmožení andílci blaženě spinkají v záplavě nových hraček. Opatrně je odnáším do pokojíčků v prvním patře.

Nepůjdeme na chvilinku ven, miláčku? Na půlnoční by jsme třeba letos mohli zajít," obracím se tiše na svého klimbajícího muže.

,,Neblázni, co to zase vymýšlíš, pořád bys jen kdesi trajdala!"
,,Pořád? Copak ty se mnou někam chodíš? Kdy jsme vůbec naposledy spolu byli někde venku?"
,,Minulý pátek! Byli jsme NAKUPOVAT, copak si to nepamatuješ? Nepamatuješ si snad, že jsem 16. prosince vypláznul za vaše fafrnochy padesát táců, ty KRÁVO ?!"
Dívá se na mne pronikavě studenýma zelenýma očima. Dobře znám ten pohled. Teď začne chrlit nadávky. Jednu za druhou. Až skončí shrnutím, že jsem jen prachsprostá děvka a zlatokopka co by bez jeho milosrdného přičinění už dávno někde shnila ve špíně. Možná mi mezitím zvládne i pevně svírat hrdlo dokud  nezačnu příčinlivě lapat po ,,nezaslouženém vzduchu"... Pod důkladně zavázanou šálou to pak ovšem stejně vůbec nikdo nepozná...

Jakmile ze sebe vytřese všechno to svinstvo, půjde si spokojeně lehnout. Ostatně jako každý jiný večer...

Milý deníčku, vím už, že nemá cenu mu v ničem odporovat. Můj muž vlastně ani není zlý. Je jen tak strašlivě unavený a starý až to jeho ego nedokáže unést...

Poznámka autorky: Všechny zde vystupující postavy jsou smyšlené a nijak nesouvisí s mým osobním životem !!!