Obejdete se někdo bez šťouchání?

Kajícně přiznávám, že já ne. Vydržím maximálně dva dny. Libozvučně znějící ,,šťouchání" si velmi ráda užívala i jedna milá starší dáma. Začala se mu naplno věnovat záhy po svém odchodu do zasloužené penze.

Zřejmě by se teď slušelo objasnit pojem ,,šťouchání" a předejít tak následnému čtenářskému zklamání z absence bujného líčení pikanterií. Zasloužila by si to minimálně zmiňovaná dáma, která by se zajisté  rděla už při čtení předchozích řádků...

Šťouchání pro ni představovalo zaručený recept na tíživou osamělost, která na ni padala mezi čtyřma stěnama bytu. Osamělost, nedařící se rozehnat žádnými televizními dojáky ani poslechem zaručených šlágů z mládí. Téměř celý aktivní život totiž prožívala obklopena neustálou přítomností lidí. A že jich do té útulné hospůdky chodilo!

Spásná myšlenka na šťouchání prý připlula jednoho pošmourného dne.  Ve chvíli kdy nad ranním kafíčkem dumala, kdy že se z nebesky modrých proužků na tapetě vlastně staly mříže. Její pohled pak zklouznul na okno a náhle bylo jasno. Musím ven! Mezi lidi. A ať jsou jich klidně davy! Vyrazila se tedy mezi ně šťouchat do víru velkoměsta... Procházela se klidným krokem a užívala si všech těch ruchů a vůni, které ještě před pár měsíci považovala za obtěžující. Tehdy pokaždé strašně spěchala domů...

Nejsem sice v kůži důchodkyně,  jen zrovna nemám žádné pravidelné pracovní povinnosti... Můžu si tedy dle libosti celé dny v klidu domova dělat co se mi zachce. Super! Můžu donekonečna cokoliv gruntovat, zvelebovat, tvořit, odpočívat...

Jak však probíhá a ubíhá čas poté co vypravíte děti a zamáváte manželovi to si názorně vybaví jen kdo to zná. Všichni kamarádi i známí mezitím  tráví  svůj drahocenný čas v práci až do pozdního odpoledne. Poklidný domácí režim vám možná i  závidí. Ovšem,  můžete si sice fakt doma dělat cokoliv se vám zamane, ale ke své činnosti  jaksi postrádáte herce i obecenstvo...

Tak se zatím mějte, vyrážím se šťouchat do hypermarketu  :-D