Život není spravedlivý, každý je jednou nahoře a jednou dole, každý má právo volby, ale ne každý dostane rentu. Kolik lidí pracuje roky a pak když jsou údajně opotřebení, neperspektivní, unavení a zbyteční tak dostanou padáček a nashledanou.
Zvláštní to svět. Za chvíli budeme potkávat 70 ti leté řidiče autobusů, domy nám budou spravovat dědáčci a my sami budeme se třepat ještě hodně dlouho po šedesátce o místo a o stálý příjem.
Zvláštní to svět, kdy nebude nic jisté, tedy kromě smrti, ta je vždy jistá.
A možná i renta, státní zaměstnanec, když byl trochu šikovný, si odkroutí pár let a pak si může užívat, renta bude většinou vyšší než podpora, dokonce díky valorizaci bude vyšší i než normální plat normálních lidí, a přitom když se bude doma trochu nudit, tak i nějakou další prácičku by mohl dělat.
ne není to závist, je to jen výkřik do tmy, který nic nezmění.
Lidi budou dál snít o důchodu a dělat na něj budou dýl a déle a ti štastnější si budou počítat kolik jim ještě chybí let na spravedlivou rentu, ale ne nebrečím, život přeci není spravedlivý.
Jen je mi to líto, líto vůči ostatním, kteří pracují každý den a až přijde okamžik, kdy budou označeni za staré, nepotřebné, unavené, zbytečné tak je žádná renta, chceteli odměna za odpracované léta nečeká.
Ale co, život přeci není spravedlivý a renta není pro každého
