Stávkující učitelé naženou porci strachu tak dětem před vánočními prázdninami. Ti se možná budou strachy zalykat, když jim kantor zahrozí, že nepříjde do hodiny. Možná budou jediní, kdo vůbec pocítí jejich stávku, možná budou i jediní kdo je pochopí. Já nemůžu s další takovou stávkou souhlasit.
Dobrovolně studovali a věděli, že tato profese není o zbohatnutí, ale o poslání. Jak říkávala babička, je to práce v teple, krize nekrize - plat jistý, víkendy volné, prázdniny volné, léto krásné někde u vody a když někdo spočítá kolik doopravdy hodin odpracují, nepočítám - li přípravu na hodiny, protože to je jiná kategorie, tak přesně slyším babičku.
No, oni se zas tak špatně nemají.
Je to poslání těžké, psychicky náročné, ale na druhé straně dobrovolně vybrané, dobrovolně vystudované a je v teple.
Ale přesto se bude stávkovat.
Jak slyším slovo stávka, představuji si státního zaměstnance, který pojal pocit, že nastala právě vhodná doba se ozvat. Nedívá se kolem a nevidí spoustu firem tlačených krizi k propouštění, snižování mezd či neproplacení přesčasů. Představuji si státního zaměstnance, který by rád víc a protože jej nebere nikdo vážně, tedy spíše je berou ostatní vlažně tak se rozhodne stávkovat.
Co ale dokáže svojí stávkou takový učitel??
Budou o nich psát novináři, budou v televizi, několik populistickcýh politiků se nechá vyfotit v jejich neštěstí a pár lidí si zanadává, někdo s nimi bude souhlasit a někdo o nich napíše blog.
Sečteno a podtrženo, nic se nezmění.
Přitom, jak by řekla babička, práci mají jistou, v teple, plat - pravidelný příjem a s těmi odpracovanými hodinami se taky nepřetrhnout.
Ale když chtějí, ať stávkují.
Oni můžou stávkovat, oni jsou státními zaměstnanci.
