Mile a vtipně napsáno. Přátelím se také s jednou dříve narozenou dámou, (mé poslední dva články jsou o její peripetii ) a potvrzuji, že je to úžasně inspirující. Hezký den přeji.

Děkuji . Krásný den i Vám!

k diskusi níže....taky znám ajtíka i ajtici, co makaj v důchodovém věku a stíhají...kdo cvičí mozek, ten umí...víc zázraků bych v tom nehledal.

No asi takhle, já si dovedu představit, že bude v osmdesáti ajťák někdo, kdo se narodil v roce 1980. Ale nějak mi to nesedí k člověku, kterému bylo 50, když se vůbec objevili u nás první počítače, a nejspíš 60, když se poprvé s nějakým setkal na vlastní oči, a nejspíš 70, když si pořídil svůj první vlastní. Ale kdo ví, dějou se různý věci 

ten pocit mám taky...třikrát hurá výjimkám

Je jí třiaosmdesát a živí se jako softwarová poradkyně? Tak teď ještě tu o pejskovi a kočičce, prosím...

Tak já tedy zatím zažila vždy pravý opak - my (holky z Phy) jsme nikdy moc neřešily v čem půjdeme ven, v čem nakoupit - jenom když se šli balit kluci, tak se hodila řasenka, natupírovala ojka (jo, už je to docela dlouho, to je fakt), oblíkla se čistá mikina a jinak nic... Pak jsem dospěla a začala si všímat lidí okolo (do té doby jsem je fakt neřešila, už vůbec ne jejich oblečení či vizáž, proč taky? Jejich věc...) a s hrůzou zjistila, že na menších městech jsou holky schopné se pro vynesení koše osprchovat, učesat, převléknout, namalovat - docela šok... Potom jsem se dokonce do malého města přestěhovala a to mi teprve nastal teror - já, zvyklá jít nakoupit v čemkoliv, co mě zrovna zakrývá, jsem najednou začala potkávat kyselé xichty a neochotu při obsluhování a marně si lámala hlavu nad tím, čím to asi může být, dokud jsem náhodou jednou nešla nakoupit "v pracovním" (tedy kancelářský outfit, většinou kostým) a nezažila úplně odlišný přístup - v tom "našem" pidiměstě jak není holka namalovaná a hezky oblečená, je automaticky považována za nižší bytost!!! Rodačky z toho městečka mi párkrát prozradily perly typu "nesmí mě vidět nenamalovanou tak vstávám o hodinu dřív než on", "ani na čundru se make-upu a podpatků nevzdám" a podobně, to mi přijde ujetý...

Myslím, že je to každého věc, jestli o sebe "dbá" nebo ne, ale nic se nesmí přehánět. Pamatuju maminky na pískovišti opálené ze solárka, s perfektním make-upem, nehty a oblečením, v ultramódních botách, co ani nevyndaly dítě z kočáru, protože by se mohly ušpinit. To teda pardón, lítám za dítětem a ne na módní přehlídce, tak nosím funkční věci, které ušpinit můžu! Taky znám spoustu ženských, co na sebe nedbají ani maličko (shodou náhod všechno původem Pražačky), protože jsou pro ně jiné věci důležitější - pomoc ostatním, úsměv, dobrá nálada, rodinná pohoda a vstřícný přístup k problémům ostatních...

Prostě - zlatá střední cesta, ať ze vsi, nebo z města!

Wow, jsem básník O.o

 Moc jste mě pobavila! 

Také mám ráda dámy, které s věkem neopouští šrncovnost... Ale jinak myslím, že záleží na nátuře. Mám jednu odjakživakamarádku, která se vdala na malé, malinké město, a rozhodla se, že svůj styl nezahodí a nepřidá se k holkám, co chodí nakupovat v natáčkách a pantoflích. Daří se jí to báječně a dokonce místo žárlivosti místní dámské komunity získala spoustu přítelkyň, které se nechaly inspirovat a jde to jim i jejich manželstvím k duhu! Zůstaňme krásné vždy a všude 

Však i venkovské holky bývají pořádné kočky 

Pro zajímavost: podle statistiky se jméno Egida vyskytuje v Česku pouze v jednom případě, a to v Praze: http://www.kdejsme.cz/jmeno/Egida/pocet/

Tak vida, tak to bude ona - potom aby to nebyla výjimečná žena!!!