Mráz po zádech... výborně napsané !!! Karmaaaaaaaaaaaaa

Díky, Marcel :)

Smutné, ale měli krásný a dlouhý společný život. To je dnes dost vzácné, alespoň tady v Česku. V Rusku je to možná lepší, to nevím.

Tak asi proto, jak v tom měli jasnonejasno jim to vydrželo.

Když čtu o tom, jak Lusja tancuje se Žeňou po bytě, tak si uvědomuji, že ony ty ruské ženy jsou takové - rády se podvolují svým mužům a dělají s nimi věci, které by je samotné ani nenapadly. Žeňa byl veselá kopa a Lusja na něho bude ještě dlouho vzpomínat, zatím s bolestí, ale potom s úsměvem na rtech... Co víc si můžeme přát, než aby se na nás vzpomínalo s úsměvem, až tu jednou nebudeme...

Paní Heleno,

je to smutné. Bez toho, by nebyl život životem... Něco přes rok jsem se znal s dívkou, na dětské onkologii.., na své 16 narozeniny "odešla".., byl to krátký čas, ale nedá se zapomenout. Tolik na ni vzpomínám!, a ne se smutkem... Opatrujte se.. Martin

Díky, Martine

...

Na to, někoho pořádně poznat bývá život příliš krátký...bývají chvíle, kdy si to uvědomuji celou silou toho okamžiku...

Smutné, ale takový je občas život (sviňa).

Někteří se před svatbou poznávají x let, aby se pak po roce rozešli...