České školství? Někdy jen zločin a trest!

           „Dcera dostala ve třetí třídě novou třídní učitelku. Ta celou první hodinu v první školní den dětem přednášela o sankcích, které je čekají za neplnění povinností, za zapomínání domácích úkolů, vyrušování při hodině, nebo běhání o přestávce po chodbě,“ svěřila se mi někdy na podzim známá. Poslouchala jsem ji a vím, že jsem tehdy kroutila nevěřícně hlavou. „Nejvíc mě překvapilo, že ta nová učitelka nebyla žádná postarší paní, u níž bych tento způsob myšlení dokázala pochopit, ale mladá holka snad jen rok po vysoké,“ vysvětlovala přítelkyně.      

           Vzpomněla jsem si na její slova, když české školy vstoupily do stávky. Vážím si nesmírně tohoto povolání, železné trpělivosti pedagogů vtlouct leckdy i těm, kteří o to vůbec nestojí, do mozkových závitů čísla a písmena. Náš budoucí úspěch v dospělosti je přímo závislý i od toho, co do nás pedagogové vloží. Ono totiž nestačí jen vědět, ale i umět předat vědomosti dalším lidem.

           V tom všechny učitele obdivuji. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že české školství, byť už používá počítače, pokud jsou peníze, tak i další moderní techniku, ale v lecčems se pořád drží rakousko-uherského mocnářství. Rákoska a pořádek. Zločin a trest. Ne chrám vědění, ale převýchovný ústav. Zkuste nahlédnout někdy pořádně do žákovských knížek nejmenších školáků. Myslíte, že v nich najdete pochvaly? Poznámky, vzkazy pro rodiče, ať dítěti pohrozí. I ta červená propiska, používaná na psaní negativních zpráv je už v českém školství tradiční. Já ji tedy pamatuji. A dodnes nezmizela.

            Chápu pocity pedagogů, když mezi regály supermarketů denně zjišťují, že jejich mzda nedrží krok s cenovými skoky. Ale zase docela dobře znám pocity mnohých pedagogů, kteří nemusejí své žáky fackovat, protože učí tak, že děti jejich hodiny baví a těší se na ně, a přesto berou stejný plat jako učitelé, kteří jedou podle jednoho mustru už třicet let a o nějaké inovaci, natož změně metod nechtějí ani slyšet. Důležitý je klid a pohoda a nic nového nerozjíždět.

             Ano, učitelé ze školství odcházejí kvůli platům. Ale odcházejí většinou ti nejschopnější, schopní uživit se jinde a lépe. Často podávají výpovědi proto, že vidí kolem sebe rovnostářství, dril a zkostnatělost, které se marně snažili nabourat.

             Ti většinou před vládou transparenty nemávají. Mávali dost dlouho před ředitelnami, ale nakonec rezignovali.Říkáte si, že vytvářím začarovaný kruh?

             Možná, ale začarované kruhy se neroztínají stávkou. Začarované kruhy se ruší tak, že se hledá a vytváří nová kvalita (ne kvantita) tak, aby se z kruhu stala stoupající spirála. Prostým přidáním peněz se v našem školství nezmění vůbec nic a kruh zůstane kruhem.