Velké díky Vám, kdo jste mi mé studium dodnes platili,vážím si toho

S 'reformou' školství nesouhlasím pro její polovičatost, ale s rétorikou a argumenty protestujících vysokoškoláků a některých akademických senátů nesouhlasím pro jejich absolutní nesmyslnost. Vybírám tři nejčastější argumenty a ze svého pohledu ukazuji jejich - do očí bijící - nesmyslnost.

 

 

Argument č. 1 - Reformou ztratí vysoké školy svou autonomii

 

Odpověď: Vysoké školy zřizuje, platí a provozuje stát, proto v nad nimi musí mít absolutní kontrolu. Je to analogická situace s vlastnictvím firmy. Jestliže někoho platím, pak kontroluji, jakou odvádí práci a mám právo tu práci dirigovat tak, aby byla co nejefektivnější. Chtějí - li vysoké školy být plně autonomní a žít vlastním životem bez zásahů státu, pak nechť se odtrhnou kompletně - vedením i finančně. Tak jak to velmi správně chystají jiné instituce - církve.

 

Argument č. 2 - reforma zamezí přístupu ke vzdělání dětem z chudých rodin

 

Odpověď a): Nedokáže - li si někdo při studiu vydělat na svůj život a (v porovnání s těmito náklady ne příliš vysoké) školné, pak není způsobilý ke studiu na škole, která by měla být pro ty schopnější a nadanější. Příležitostí, jak skloubit výdělek a studium, je tolik, že argument "Není práce, mám málo peněz..." považuji za výmluvu. Mnoho mých spolužáků studuje prezenčně a pracuje na plný úvazek, ještě více jich při práci studuje kombinovaně, někteří si jedou třeba na rok vydělat do "bohatšího" zahraničí. Tito lidé prokazují, že patří na univerzitu.

Odpověď b): I kdyby moje argumentace v bodě a) byla pro Vás nepřijatelná (třeba si myslíte, že vysoká škola by měla být pro každého - i pro ty méně schopné - uznávám, že toto je validní argument), pak vězte, že reforma i na ty, kteří nedokážou zároveň studovat a pracovat, pamatuje, po vzoru západních (sociálně velmi citlivých, až přecitlivělých, řekl bych) zemí, studentskými půjčkami. Ty se splácí až když student dosáhne určité hranice příjmu (ta je vyšší, než jaké dosahuje většina pracujících v ČR) - nikdy tudíž bývalého studenta neuvrhne do chudoby nebo finančních problémů.

Argument č. 3 - na vzdělání (zdarma) máme nárok, je to naše právo

 

Odpověď: S touto "nárokovou mentalitou" zásadně nesouhlasím. Právo mají všichni lidé na planetě na život a s tím bezprostředně související položky (rodičovská péče v dětství, potrava, základní zdravotní péče, právo na ochranu života a zdraví...). Spousta dalších věcí není naším právem, ale privilegiem, jež nám poskytuje vyspělá společnost a jež nám někdo platí nebo jež platíme my sami (čisté životní prostředí, veřejná doprava, vzdělání, podílení se na veřejném životě...). Tato privilegia nejsou samozřejmá a nevím jak Vy, ale já osobně jsem velmi vděčný těm, kdo mi je poskytují (tj. všichni pracující).



Nabízí se mi zde osobní analogie s mými prarodiči. Během svých studií u nich bydlím a stravuji se. Nemám na to žádný nárok, je to od nich obrovské privilegium a laskavost, že mi toto poskytují. A pokud jednoho dne přijdou, že už nechtějí, abych u nich bydlel, tak buď políbím ruku, sbalím se a řeknu "Děkuji, že jsem až dodnes mohl tohoto privilegia využívat.", nebo se zamknu v pokoji a začnu protestovat, že na to mám právo. Tak jak to dělá mnoho (věřím, že ne většina) studentů na demonstracích.

Milí spolustudenti, měli bychom si uvědomit, jakou neuvěřitelnou hodnotu jsme až dodnes zadarmo dostávali, jaká laskavost nám byla prokazována, a měli bychom si toho vážit. A ne se ohánět nesmyslnými nároky a plivat do tváře těm, kdo nám tuto nezaslouženou laskavost dodneška prokazovali. Je sice zákonnou povinností našeho souseda, pokladního v Kauflandu, řidiče autobusu, svatebního fotografa, architekta nebo uklízečky, aby nám naše vzdělání platili. Ne však povinností morální.
Velké díky Vám všem, kdo jste mi moje studium dodnes platili, vážím si toho a vím, že by bylo spravedlivější, abych si ho platil sám. Nemám z toho osobně radost, ale bude - li to tak zavedeno, jsem připraven se o svoje studium začít starat sám. A Vám budu vděčný za to, co jste pro mě až dodneška dělali.

 

Autor: Bohuslav Koukal | úterý 28.2.2012 19:48 | karma článku: 43,03 | přečteno: 5578x